Sobota a neděle:

Je sobotní ráno a všichni se shromažďují kolem paní profesorky Kopečkové u autobusu. Když nastoupíme, naši první řidiči nás mile přivítají hláškami z filmu Účastníci zájezdu. Těch dvacet osm hodin ubíhá docela rychle. Když vjíždíme do městečka Oropesa del Mar, naše nadšení roste. Setkáváme se s paní průvodkyní, která nás seznamuje s programem. Pokoje v hotelu jsou hezké a uklizené, ale my hned spěcháme na oběd. I tam nás čeká příjemné překvapení v podobě plných švédských stolů. Po obědě si to namíříme do místního obchodu (bohužel zavřeného). Odpoledne trávíme nejdříve na pláži a potom vyrážíme na procházku k místnímu hradu. Objevíme úžasná zákoutí a odměnou nám je krásný výhled na město, i když musíme přetrpět spoustu komářích štípanců. Ti z nás, kteří ještě mají nějaké zbytky sil, završí báječný den noční procházkou kolem pláže až k majáku.

Heslem celého zájezdu se stává věta pana profesora Matušky (jedna z mála, kterou ovládá, což se ale do konce pobytu výrazně mění!): „¡Sí, claro!“ Na jejím rychlém rozšíření mezi ostatní účastníky má lví podíl Dalibor :-).

Pondělí:

Ranní snídaně je opět bohatá a voňavá, ale my jsme trochu nervózní, protože nás čekají první tři hodiny v jazykové škole v Castellónu. Cestou nás sice paní profesorka podporuje, že to zvládneme, ale zároveň vytahuje strašáka – certifikát, a tak skoro všichni přijíždíme vystrašení. Natálka své pocity vyjadřuje nezapomenutelnou hláškou: „Když já se bojím, že na mě ti Španělé budou mluvit..!“ Ve škole si nás sympatičtí učitelé rozdělují do skupin podle úrovně znalostí a probíráme španělskou kuchyni. Nakonec jsme všichni spokojení a vyučování se nám líbí.

Po obědě vyrážíme do pohádkového městečka Peñíscola. Celou cestu prší, ale když přijedeme na parkoviště, déšť ustává, fouká jen vítr, moře je romanticky rozbouřené a nás nahoře na pevnosti čeká dech beroucí výhled. Po večeři ještě někteří z nás míří na pláž a ti nejodvážnější do vln. Dalibor doplní náš slovníček o nové přísloví: „Tu casa es mi casa.“

Úterý:

Dnes se vydáváme do třetího největšího města Španělska, do Valencie. Jdeme na snídani a místo oběda dostáváme balíčky, protože se budeme vracet až na večeři. Ve Valencii na nás čeká španělská průvodkyně, která s námi město probíhá šílenou rychlostí. Rozumíme sotva třetině výkladu, za což nás ale paní profesorka chválí. Naše paní průvodkyně nám tlumočí. Starší studenti rozumějí mnohem lépe. Projdeme hlavní náměstí a obdivujeme nádhernou katedrálu. 207 točitých schodů na věž Miguelete dává některým z nás pořádně zabrat. Pak nás ještě čeká slavná burza hedvábí bez hedvábí, La Lonja, a býčí aréna. Nejlepším zážitkem celého dne je ale mercado central, největší tržiště ve Španělsku plné jídla. Vidíme čerstvé ryby, kraby, pomeranče a mandarinky se zelenými lístky, obrovská manga a šunky.

To ale ještě není všechno. Cestou do Oropesy se zastavujeme v městečku Sagunto s bohatou historií, s velikánskou pevností a zachovalým římským amfiteátrem. Několik z nás se cestou k autobusu trochu ztratí, ale naštěstí vše dobře dopadne. Vracíme se na večeři plní dojmů a ti největší otužilci se vydávají zase na pláž, kterou máme jen sami pro sebe, protože pro místní je 17 °C přece jen trochu málo....

Středa:

Po snídani jedeme podruhé do školy. Cestou pan řidič nejprve „oholí“ malý pomerančovník a poté srazí dopravní značku. Ve škole nás už u dveří vítá náš úžasný učitel Fran a odvádí nás do třídy. Před návratem do Oropesy navštívíme typický španělský obchodní dům El Corte Inglés a celé odpoledne trávíme na pláži. Hrajeme volejbal, hledáme mušličky a zdoláváme vlny. Když se někdo pokusí vytáhnout knihu, pokaždé zazní obligátní otázka: „Ty čteš? Ale není to k maturitě, že ne?!“ Některé studentky se vydávají s našimi profesorkami a paní průvodkyní na stezku Vía Verde. Večer hrajeme karty a nemáme tušení, že dvě dívky z našeho týmu poráží viróza a budou další dva dny trávit na gauči v pokoji u profesorek.

Čtvrtek:

Dnes se vracíme do Valencie, ale tentokrát ne do historického centra, ale do Muzea umění a věd, které nás pohltí na celý den. Začínáme v oceánografickém muzeu, pozorujeme běluhy, mrože, tučňáky, žraloky i delfíny, představení s nimi je vrcholem celého dopoledne. Odpoledne si každý podle svých představ projde zajímavé exponáty v Muzeu věd prince Filipa. Den plný zážitků i poučení završí projekce filmu o Jeruzalému v kině IMAX. Pololežíme v pohodlných křeslech se sluchátky na hlavách a vypadáme jako vesmírná posádka ze Star Treku.

Nela se pokouší nakupovat: „Do you speak English?“ – „No, ¿tú árabe?“ :-)

Pátek:

Po snídani jedeme naposledy do školy, kde si většinu času povídáme, zpíváme nebo tančíme. Našeho učitele natolik nadchneme, že k nám do třídy přivede ostatní vyučující a pak i studenty a všichni společně tančíme. Nakonec se ale musíme rozloučit a odjíždíme do Oropesy na oběd. Odpoledne je na programu skanzen Mas Doblons. Už u autobusu nás vítá průvodce v dobovém kroji s podkolenkami v sandálech, což nám Čechům přijde velmi sympatické. Ukazuje nám typické místní obydlí a seznamuje nás s tradiční výrobou vína, olivového oleje i se zpracováním pomerančů. Místní tradice velí, že kdo chce ochutnat čerstvou šťávu z hroznů, musí při tom zvládnout odříkat i říkanku. Dalibor a Sylva se to rozhodnou vyzkoušet, a tak máme možnost je sledovat, jak pijí a počítají přitom kozí hovínka. :-). Přichází večer a s ním i poslední možnost odskočit si na pláž a rozloučit se s Oropesou.

Sobota:

Brzy ráno balíme kufry a vyrážíme směr Barcelona. Náš devítihodinový maraton po městě začínáme v parku Güell Antonia Gaudího. Pak naše výprava málem ztroskotá, protože paní profesorka Kopečková nemůže najít stanici metra, ale nakonec se šťastně dostáváme až k přístavu a soše Kolumba. Pak máme rozchod a vstřebáváme atmosféru na Las Ramblas. Odpoledne máme znovu sraz u Kolumba i s místní průvodkyní, která zvládá nemožné. Za tři hodiny nás protáhne gotickou čtvrtí přes Paseo de Gracia s budovami od Gaudího až ke katedrále Sagrada Familia, k níž se dostáváme až za tmy a nacházíme ji krásně nasvícenou. Pak máme ještě chvíli čas na poslední nákupy a hurá do autobusu.

Byl to nezapomenutelný týden!

Další hlášky:

Sobota: prof. Kopečková: Děcka, zapněte si pásy! Jeden řidič vypadá, že je těsně nad hrobem, a ten druhý měl problém nastartovat!

Neděle, při přejezdu hranic do Španělska: Veronika: Konečně už jsme ve Španělsku! Už se těším, až budu mluvit s domorodci!

Při prohlídce Peňíscoly: Průvodkyně: A tímto otvorem dýchá moře. - Hm, pěkné, po ostravsky se to řekne ďura jak cyp.

Někdy na pláži: Matuška: Naty, nefoť mě bez trička! Až po novém roce, to začnu posilovat! Naty: A po kterém novém roce? Matuška: Po tom před deseti lety!

Středa (těsně po obdržení certifikátu), Erika: V obchodním domě jsou cedulky ve španělštině i v angličtině. Adam (náš španělštinář roku): Překlad do španělštiny nebude problém, už mám certifikát!

Petra v autobuse: Dáš mi zkusit kokos? Hanka: Ty ořechy nemůžeš, ne? Péťa: A kokos je ořech?

V autobuse (Naty a Teri): Hele, levandulové pole! - Kde? Hustý! - Aha, tak ne, to jsou jen solární panely...

Hotel v Oropese při odjezdu: prof. Kopečková paní majitelce: ¡Buen viaje!

Neděle v autobuse, díváme se na Lotranda a Zubejdu: „Takového bledého chcípáčka nikdo nebude chtít!“ – Janu, toho času bledého chcípáčka v rekonvalescenci, to upřímně rozesmálo :-)