Říkali jste si někdy, že byste chtěli zažít naprosto epický a legendární výlet do země, kde z leprikonů na ulici padají drobné, kde je dostatek brambor pro všechny a hlavním dopravním prostředkem je duha? Tak se podržte, protože my jsme takový stát našli.

Čtvrtek

Autobusem do Katowic, hurá na letadlo a než jsme stihli říct „Už tam budem?”, přistávali jsme v Irsku. No, a potom už jsme jen v našich náhradních rodinách ulehli do loží a těšili se na další den.

Pátek

Druhý den nás čekal Dublin, kde jsme hned ráno měli tu čest sdílet radost paní Konečné, že se pohybuje v epicentru zrzavých lidí. Potkali jsme se u The Spire a pokračovali jsme přes Bank of Ireland, Dublinský hrad a čtvrť Temple Bar. Na místní poměry panovalo krásné počasí (zataženo, chladno, větrno), a tak jsme se radši schovali do Národní galerie. Paní profesorky nás pohlídaly ve fešných reflexních vestách (růžová vesta taky cesta) a pak už jsme se jen prošli před kampus Trinity College a zamířili domů.

Sobota

Náš víkend začal velmi naučně. Na hradě Trim jsme zjistili plno zajímavých informací o historii Irska a tehdejší hygieně (Ta už je na lepší úrovni než ve středověku. Teda aspoň většinou). Dále jsme přejeli na Hill of Tara, kde se nacházel kámen, který jsme si zkusili obejmout. Pokud by zakřičel, stali bychom se králi Irska (jediný, kdo křičel, jsme byli my, když po nás začli lézt pavouci). Pokračovali jsme přes Monasterboice až k východnímu pobřeží („Už uplně cítím ten Atlantický vzduch.” „My jsme na druhé straně. Tohle je Irské moře.”)

Neděle

Neděle si pro nás přichystala celodenní jízdu na západní stranu ostrova, tentokrát k opravdovému Atlantiku (zdravíme paní Dymáčkovou). Cliffs of Moher nám ovšem vyrazily dech, stejně jako testy paní Dymáčkové. Po útesech byla krásná procházka, dokonce se na nás usmálo sluníčko, pan průvodce Dušan nás bez pauzy bavil všemožnými příběhy, kravičky se pásly na smaragdové trávě a bylo nám blaze.

Pondělí

Pracovní týden jsme začali na hřbitově (tam jsme se vlastně vyskytovali dost často, jak jste si mohli všimnout). Dále jsme se procházkou vydali k jezeru v Glen, kde jsme házeli žabky, i když někteří z nás měli problém se do té vody vůbec trefit. Naše talenty jsme ale uplatňovali i nadále, a to v Powerscourt Gardens, při imitaci zbloudilých duší ve vyhlídkové věži. Jako třešinku na dortu jsme navštívili Powerscourtský vodopád.

Úterý

Poslední den jsme se prošli po poloostrově Howth a v odpoledních hodinách jsme odletěli zpátky do Česka.

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se na tomto zájezdu podíleli, především paní Konečné, paní Macejkové a paní Mecové. Dále také posíláme pozdravy do Brna panu průvodci Dušanovi, který pro nás dokonce stvořil písničku (#duškonahrad). Ať už naše cesty vedly po dálnici, vzduchem, městem, nebo po obyčejném poli, všechny nakonec vedly zpátky do Ostravy. Inu, jak by řekli Irové, sláinte!