Drážďany jsou městem na jihovýchodě Německa, nedaleko hranic s Českou republikou. Protéká tudy řeka Labe (Elbe) a mezi největší turistická lákadla se řadí obrazárna Zwinger a obchodní dům Primark. Všichni jsme se na dlouho očekávaný zájezd do Drážďan moc těšili, nejen kvůli tomu, abychom nemuseli do školy, ale hlavně proto, abychom poznali nová místa, měli nové zážitky a trochu se procvičili v cizích řečech.

Jelikož cesta do Drážďan trvá kolem sedmi hodin autobusem, museli jsme skousnout brzké ranní vstávání už ve tři hodiny. Sraz byl v 4:15 v Ostravě-Hrabůvce na parkovišti u tramvajové zastávky Josefa Kotase. Jakmile jsme všichni odevzdali prohlášení o bezinfekčnosti (až na výjimky), mohli jsme vyrazit na naši dlouhou a únavnou cestu. Na naší trase, kterou jsme si krátili hraním různých her nebo sledováním filmů, jsme míjeli města Olomouc, Mohelnici, Litomyšl, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Prahu a Ústí nad Labem. Po překročení hranic nás už nečekalo žádné větší německé město, a tak jsme konečně, v 11: 20, dorazili do cíle.

Plni očekávání jsme vyrazili do města směr Zwinger. Nejdřív jsme si mohli samostatně projít areál a nafotit si jeho krásné stavby. Následně jsme se vydali ke galerii obrazů, a to byla ta chvíle, kdy se povedlo prvnímu člověku ztratit. Po chvíli se k nám ale připojil, a tak jsme mohli jít dovnitř a obdivovat obrazy. Strávili jsme zde okolo půl hodiny a musím uznat, že většina obrazů mě zaujala a byly nádherné. Dále nás paní průvodkyně vedla do centra města, kde stálo mnoho kostelů s výbornými architektonickými prvky. Poté, co nám sdělila zajímavé informace o historii těchto kostelů, jsme dostali rozchod a mohli jsme jít tam, kam se nám zachtělo, a užívat si v tak rozlehlém městě. Většina z nás tento čas strávila ve zdejším obchodním centru nákupem oblečení a posléze chozením po městě a hledáním normálního obchodu s jídlem. Jiní se jen tak procházeli a kochali se okolím. Nakonec jsme všichni zamířili zpět k autobusům a pak nás už čekala jen dlouhá cesta domů.