ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Z historie

 Dagmar Štensová,
10. 03. 2006
  • Článek v českém jazyce
  • This article is also available in English

Půlstoletí existence naší školy je nanejvýš vhodná záminka k tomu, abychom se ohlédli do její bohaté historie. Určitě mi dáte za pravdu, že i v životě člověka jde o jednu z nejvýznamnějších oslav. Oslavenec ještě plný sil, ohlíží se za svým působením na tomto světě a bilancuje. Naše škola je dáma v nejlepších letech, která má rozhodně na co vzpomínat. Pojďme se spolu s ní pohroužit do uplynulých let, kdy se stala významnou součástí života mnoha studentů, posléze absolventů, jejich rodičů a také pedagogů, kteří v ní působili.

Tato léta jsou mnohdy velmi zdařile zachycena ve školních kronikách, ( knihách formátu A 4 ), které se nedají vyčíslit počtem stránek, ale představují na výšku více jak půl metru dokumentů, a to nemluvíme o fotokronikách. Jsou svědectvím postojů učitelů a studentů.

V 50. letech nabízely v našem městě gymnaziální vzdělání školy v Moravské Ostravě, v Přívoze a ve Slezské Ostravě. Žáci dnešního obvodu Ostrava - Jih studovali tam. A tehdy bylo rozhodnuto o otevření nové školy. V roce 1953 započalo vyučování v im- pozantní budově z červených cihel, která byla za první republiky velmi výrazně spjata s německým školstvím. Nejednalo se o gymnázium, ale o Jedenáctiletou střední školu ( 1953 - 1958 ).Vznik školy je spojen se Zákonem o jednotném školství a zřizovatelem se stal Krajský národní výbor v Ostravě. Podle administrativního principu se novými studenty stali žáci z obvodů Vítkovice, Starý Zábřeh, Hrabová a přilehlých obcí. Profesorský sbor byl vytvořen z učitelů Matičního gymnázia, gymnázia v Ostravě - Přívoze a zdravotní školy. Na "Jedenáctiletce" vyučovali i učitelé základní školy.

První ředitelkou se stala paní Irena Vantuchová. Později pod jménem Vašicová vykonávala funkci zástupkyně ředitele. Už v té době nebyla budova zcela vyhovující. Spolu se střední školou zde sídlila také základní škola, a proto pro žáky nižších ročníků muselo být zavedeno směnné vyučování. Umístění školy bylo zpočátku výhodné a praktické, ale situace se velmi výrazně změnila v době, kdy se rozlehlé náměstí před budovou změnilo v autobusové nádraží. Značně se zvýšila hlučnost a prašnost prostředí. Škola se zpočátku potýkala s nedostatkem učitelů přírodovědných předmětů. Absolventi se ani tehdy do školství nehrnuli, protože v průmyslu měli výhodnější platové podmínky i možnost získat byt. Profesorský kolektiv se i přes tyto nepříznivé podmínky rychle stmelil , panoval v něm duch spolupráce a přátelství, který se přesunul i na studenty. Koncem 50. a na počátku 60. let se škola stala nejprve " Dvanáctiletkou" a posléze Střední všeobecně vzdělávací školou ( SVVŠ ). Po otevření školy stejného typu v Ostravě - Zábřehu však došlo k odlivu žáků. Dalším důvodem snižujícího se stavu žáků bylo rušení bytového fondu Vítkovic, které souviselo s rozšiřováním závodů VŽKG.

Po počátečních potížích s ustavením školy a jejím dovybavením pomůckami a studijním materiálem 60. léta rozhodně nepatří k době, která by byla nevýznamná. Školní rok začínal chmelovou, později bramborovou brigádou. K pravidelnému vyučování se škola sešla kolem 20. září. Většina studentů měla předplatné do ostravských divadel, pořádaly se besedy s umělci, byl vydáván časopis Fčela ( Filosofie českého lajdáka ), odebíralo se velké množství tisku - až 18 titulů novin a časopisů, které zajistily aktuální informace o celospolečenském dění. Pořádaly se olympiády a soutěže nad rámec školy, učitelé publikovali v časopisech. O prázdninách se uskutečnil putovní tábor v Beskydech, později tábor ve Spálově.

Pozoruhodný je i pokus školy proniknout za hranice kraje a republiky. Tím prvním byla spolupráce s Čadcou, která měla i konkrétní podobu - letní tábor ve Vysoké nad Kysucou. Pan ředitel Karel Civín chtěl navázat spojení s některým francouzským lyceem na úrovni výměn studentů. Protože na tu dobu to byl plán smělý, musel být uskutečňován rafinovaně. A tak se zrodila myšlenka navázat spolupráci nejprve se školou v SSSR. Ředitelka kyjevské školy navštívila v roce 1967 SVVŠ a dohodla výměnu žáků a profesorů. Profesorky Ševelová a Jurčíková ( Turaiová ) navštívily školu v Kyjevě. O prázdninách pak absolvovali profesoři a studenti putovní tábor do Kyjeva a na Krym. Nejen spolupráce se zahraničními školami, rovněž politické dění stálo v centru pozornosti. Pracovníci školy posílali blahopřání našim politikům k jejich životním výročím. Ve školní kronice jsou např. uchovány pohlednice a děkovný dopis presidentů Novotného a Svobody.

Návrat po prázdninách r. 1968 byl poznamenán šokem z předcházející invaze vojsk Varšavské smlouvy. Pan ředitel Karel Civín přednesl projev při zahájení školního roku v kině Mír v duchu vlasteneckém a osobním. Ukázal tak cestu nejen kolegům, ale hlavně mládeži. Dovoluji si citovat: "…Usilujeme o to, aby se Vám dostalo co největšího vzdělání na principu vědeckosti s vlastní myšlenkovou činností,…abyste šli vstříc těžké budoucnosti odvážně, sám prožívám druhou okupaci naší země cizími vojsky. Prosím, abyste nezoufali, ale hledali, v čem můžeme být každý platný pro budoucnost národa. Národ, lid a kultura nejsou poraženy. Doufejme, že současná situace je jen zastavením na cestě ke svobodě…"

Vyučující školy i studenti vyjadřovali podporu politickému vedení státu v době,která byla nesmírně těžká pro všechny čestné občany našeho státu. Například na podzim 1968 v průběhu exkurze do Prahy se zástupci školy setkali s Josefem Smrkovským a A. Dubčekem, byli přijati předsedou vlády Černíkem a prezidentem Svobodou. K novému roku obdržela škola blahopřání předsedy vlády, Národního shromáždění a ministra školství Kadlece.

V lednu 1969 chtěl Jan Palach hrdinským činem vyburcovat svědomí národa. Škola dvěma minutami ticha vzdala poctu tomuto mladému hrdinovi. V kronice z let 1965 - 1969 je zapsána vzpomínka na jeho pohřeb. Delegace školy tvořená 5 studenty a profesorem Moravcem odjela do Prahy, aby doprovodila ostatky Jana Palacha až na místo posledního odpočinku.

Jana Palacha následoval Jan Zajíc. Jeho poselství přinesl do školy student Diblík a do kroniky zapsal pan ředitel. Jeho osobní výpověď " Právo posledního slova" uzavírá i kroniku z let 1965-1969, která byla následně ukryta, protože se o ni zajímali "normalizátoři" ve škole i ideologický aparát MěV KSČ.

Na gymnáziu byl vysloužilý tiskařský stroj, na kterém se tiskl časopis Fčela. Rozmnožovaly se na něm i letáky a tisk ostravské svobodné mládeže Nebojsa. V dubnu 1969 proběhlo vyšetřování tří studentů a ředitele školy z důvodu trestného činu hanobení státu, světové socialistické soustavy a jejího představitele. Byla vykonána domovní prohlídka ve sklepní místnosti a zabaveny písemnosti. Prohlídku vykonali pracovníci StB.

V této přelomové době vznikly i první třídy čtyřletého gymnázia. Budova, o kterou se dělilo gymnázium se základní školou, přestala už dávno vyhovovat. Jaro 1968 - zahájení stavby nové budovy, její otevření bylo naplánováno na rok 1970. Školní rok 1970 - 1971 měl být zahájen v nových prostorách. Ale realizace se zpožďovala. Celospolečenské změny začátku normalizace se odrazily ve vedení školy a výměně části pedagogického sboru.

Krátce byl ředitelem pan Jaroslav Hyža, který se stal posléze školním inspektorem, a na místo nového ředitele nastoupil profesor Arnošt Pchálek Bylo stále těžší v nevyhovujícím prostředí, kde byl nedostatek učeben, laboratoří a chyběla tělocvična, zajišťovat kvalitní výuku. V této atmosféře probíhaly přípravy ke 20. výročí vzniku školy. Přes potíže s prostorem pořádala škola nejrůznější soutěže - oborové olympiády, recitační soutěže, sobotní lyžařské zájezdy. Na společenský večírek byla nacvičena polonéza, poprvé se konala soutěž v psaní na stroji mezi ostravskými gymnázii.

Začátek školního roku 1974 - 1975 se odehrál ještě ve staré budově ve Vítkovicích. O prázdninách probíhalo stěhování a od 25. 9. 1974 začalo vyučování v tolik očekávaných nových prostorách v Ostravě - Hrabůvce na ulici Františka Hajdy 34. Budova tehdy představovala nejmodernější objekt v rámci ostravských středních škol a byla několikrát vybrána jako místo schůzí ředitelů všech gymnázií kraje a pracovníků odboru školství.

V tomtéž roce byla sepsána nová smlouva s patronátním závodem. Spolupráce začala ještě ve Vítkovicích, a to v roce 1954. Prostorná budova, jejímž správcem byla školnice, si vyžádala zvýšené nároky na opravy. Závod Malý Mannesmann uvolňoval zaměstnance, který poskytoval technickou údržbu. Pracovníci pomáhali při stěhování. Zasílali nám časopis Rourovák, kde v průběhu let publikovali někteří kolegové. Bylo nám poskytnuto v mimosezónní době rekreační zařízení v Komorní Lhotce pro lyžařské a branné kurzy. Patroni se účastnili slavnostních akcí školy, jako akademie a vyřazování absolventů. Naši studenti mohli vykonávat souvislou praxi v prostorách závodu. Pracovníci také pomohli s oplocením pozemku. Škola nabídla v rámci svých možností kulturní vystoupení pěveckého sboru na významných akcích závodu, úklid v jarních měsících a účast v prvomájovém průvodu. Sportovně založení patroni měli jednou týdně k dispozici tělocvičnu školy. Patronátní smlouva byla na vysoké úrovni, neboť v rámci hodnocení podobných smluv obsadila druhé místo.

Období normalizace je spojeno s řadou aktivit, které se nám dnes zdají zvláštní. Ale pokusme se na ně podívat z jiného hlediska. V prostorách školy se nachází velká místnost, kde byla umístěna tzv. Síň tradic. S jejím budováním se započalo v roce 1975. Síň zmapovala události Ostravy a obou obvodů, se kterými je existence školy spjata , až do roku 1828. Několikaměsíční úsilí spojilo profesory, studenty a patrony. Při slavnostním otevření účinkoval školní sbor a byl pozván i ostravský rodák Vilém Závada. Ten se bohužel pro pracovní vytížení nemohl dostavit. Ve školní kronice je uchován jeho srdečný dopis s omluvou a návrh na uspořádání besedy pro vyšší ročníky. Síň tradic byla i místem pro jiné aktivity, např. akademický malíř Karel Hercík ( absolvent školy ), zde uspořádal několik výstav. Pořádají se zde vystoupení pěveckého sboru, vánoční koncerty, slavnostní předávání maturitních vysvědčení. V průběhu školního roku je každý den křižovatkou studentstva, místem " spojení se světem" prostřednictvím internetu, svědkem nejrůznějších školních tajemství.

Na počátku 80. let neobvykle vzrostl zájem o studium na našem gymnáziu, který souvisel s rozvojem Ostravy- Hrabůvky a budováním nového sídliště Dubina. Prostory školy přestaly stačit a vyvstala nutnost rozšíření školy přístavbou. Přípravy začaly ještě za ředitele Arnošta Pchálka, který později podlehl zákeřné nemoci. Nové vedení školy v čele s Borisem Kalou nebylo schopno z objektivních důvodů pokračovat ve stavbě, protože ji provádělo postupně několik subjektů, jejichž podíl zodpovědnosti nebyl přesně určen. Po provedení hrubé stavby veškerá činnost ustala a objekt se stal na dlouhá léta noční můrou vedení školy. I v denním tisku se několikrát psalo o tomto "koloseu", které postupně chátralo a stalo se místem setkání nekalých živlů. Z oken školy bylo možné pozorovat chátrající budovu, popsanou vulgárními výrazy, která dělala ostudu nejen vzdělávací instituci, ale i celé čtvrti. Situace došla až tak daleko, že se uvažovalo o demolici. Vznikly totiž pochybnosti o statice objektu.

Totalitní systém neměl gymnázia v lásce. Po celou dobu své existence se pokoušel tento typ školy " reformovat". Poměrně zdařilé bylo dělení tříd na humanitní a přírodovědné. Umožnilo studentům s vyhraněnou orientací lépe rozvinout své schopnosti. Ale zejména orientace na humanitní obory neodpovídala potřebám národního hospodářství, a tak začátkem 80. let vznikla nejméně zdařilá " koncepce" poválečného vývoje našeho gymnaziálního školství - zavedení Základů výroby a odborné praxe ( ZVOP ) s cílem poskytnout absolventům úplné střední všeobecné polytechnické vzdělání. Nové zaměření provázela i 14 denní výrobní praxe a maturita z odborných předmětů. Cílem byla uvědomělejší volba vysokoškolského studia technického typu a pro ty, kteří dál ve studiu nepokračovali, kvalifikované uplatnění přímo v praxi. Ve školním roce 1980- 1981 měli studenti poprvé možnost volit zaměření z oblasti programování, ekonomiky a organizace, průmyslové chemie, elektrotechniky a stavebnictví. Profesorský sbor byl rozšířen o externisty, kteří vyučovali těmto předmětům. Naše gymnázium ověřovalo experimentálně tuto výuku a stalo se místem seminářů s hlavním cílem, seznámit s výsledky experimentu. V průběhu 80. let se k odborném technickému zaměření připojila jako odborné zaměření i kulturně - výchovná činnost.

Kromě tohoto experimentu gymnázium navázalo na slavnou tradici oborových olympiád a soutěží, pořádaly se konference v humanitních a přírodovědných oborech. Naši studenti mnohokrát postoupili do celostátního kola. Nově vznikla přehlídka Středoškolské odborné činnosti ( SOČ ), která brzy měla okruh svých zájemců. Ze soutěží v psaní na stroji pro ostravská gymnázia se postupně vyvinula soutěž pro celý Severomoravský kraj. Účastníci měli možnost složit i státní zkoušku. Na škole pracovaly skupiny se zaměřením na ekologii, které pomáhaly zlepšovat prostředí školy, čistily lesy a řeky v Beskydech od odpadků nejrůznějšího druhu.

Škola žila bohatým životem i mimo vyučování. Pěvecký sbor pod vedením profesorky J. Bartoškové každoročně nacvičoval náročnou hudební akademii, účastnil se soutěží v rámci republiky, vystupoval na akcích patronátního závodu. Na konci školního roku pravidelně vyprovázel do života absolventy při slavnostním předávání maturitních vysvědčení.

Vznikl divadelní soubor Sísyfos, který nacvičil několik her. Spojil ve společném úsilí studenty celé školy a absolventy, všechny, které oslovila divadelní múza. Pořádala se představení pro školu. Soubor pronikl i nad rámec gymnázia. Hrál secvičené kusy v Kulturním středisku v Hrabůvce pro žáky základních škol. Vedení souboru se ujal profesor Pazdiora.

Za úspěchy studentů nezaostávali ani jejich pedagogové. Mnozí připravili ukázkové hodiny, vedli studenty k celostátním úspěchům a zodpovědně je připravovali nejen k maturitám, ale i k přijímacím zkouškám na vysoké školy. Aktivně pracovala i odborová organizace. Většina sboru se scházela i mimo vyučování. V průběhu roku byly pořádány zájezdy po celé naší vlasti za přírodními a historickými unikáty, na kulturní akce. Velmi zdařilé byly i zájezdy za hranice do Maďarska a NDR. Pro děti zaměstnanců byly pravidelně pořádány mikulášské besídky, které měly sportovní ráz s množstvím soutěží. Doba totalitní měla i své bizardní projevy. Dárečky nesměl předávat Mikuláš, a tak jeden rok děti obdarovával např. kocour Mikeš.

Často se o učitelích říká, že byli přisluhovači režimu. Určitě mi mnozí studenti dají za pravdu, že tomu tak vždy nebylo. Byli jsme mnohdy svědky odvahy kolegů, kteří projevovali velkou statečnost a invenci, za což byli zejména studenty vysoce hodnoceni. Dělo se mnohé, co zůstalo skryté očím veřejnosti. Každý rok rozmisťovací komise rozhodovala o doporučení studenta na obor, který by rád studoval. Velkou roli při tom sehrával i postoj rodičů v letech 1968 - 1969. A tak mnozí vynikající studenti museli nejprve mezi pracující, aby po roce " dostatečně zoceleni" pobytem v dělnickém prostředí, zahájili svou kariéru inteligence studiem na vysoké škole nebo universitě.

Totalitní režim spěje ke svému konci. V životě školy se objevuje příslib lepšího prostředí. V roce 1989 se začalo znovu pracovat na přístavbě. Pomocí kontrolních dnů ze strany vedení školy a stavebních podniků se měl zajistit zdárný průběh stavebních prací.

17. listopadu začíná " pokojná" revoluce studentů, která vešla do dějin pod názvem "sametová". Naše škola těmito dny také žije. Někteří studenti odjíždějí do Prahy, aby získali informace a načerpali atmosféru. Z různých vysokých škol k nám přicházejí studenti, přinášejí materiály, pořádají ve třídách a v tělocvičně mítinky. Mezi napadenými účastníky pokojné manifestace byli i naši absolventi, mezi studentskými vůdci se objevila jména našich bývalých studentů. K protestům se přidávají herci a záhy celá společnost. Do ulic vyšly statisíce uvědomělých občanů, kteří projevovali svoji svobodnou vůli a zvoněním klíčů vyprovázeli nenáviděný režim. Formovala se nová občanská hnutí. Ve škole se mluvčími Občanského fóra stali zejména prof. Josef Svrčina a Petr Vojta.

Liberalizace společnosti přinesla do té doby nevídané možnosti. V lednu 1991 jsme projevovali důvěru vedení školy. V dubnu jsme volili kolegy do funkce zástupců. Zástupcem pro hospodářskou činnost se stal profesor Svrčina. Paní profesorky M. Chromečková a M. Lučanová byly navrženy do funkce zástupců pro pedagogickou činnost. Volby byly náročné. Obě obdržely ve dvou kolech rovnost hlasů a funkce zůstala neobsazena.

Ve stejném roce byla zrušena povinná maturita z jazyka ruského. Studenti měli možnost svobodně volit dva cizí jazyky. Došlo ke zrušení ZVOPů, na gymnázia se vrátila výuka výtvarné a hudební výchovy. Vznikl nový učební plán čtyřletého gymnázia, výhodou byla volba hodinové dotace pro jednotlivé předměty. Ve 3. a 4. ročníku pak možnost volby ze 27 předmětů. Studenti si oblíbili 16 a pro ně se pravidelně rozhodují až do současnosti.

Navázali jsme na tradice prvorepublikového školství. V roce 1991 jsme zahájili výuku pro primu. První rok vyučovali naše nejmladší studenty učitelé na ZŠ Mjr. Nováka.

Orientace studentů se objevila i v novém zaměření tříd na matematiku, výpočetní techniku, biologii a chemii, na předměty všeobecné, humanitní, na jazyky a společenské vědy. Zvoleným předmětům odpovídala i hodinová dotace profilových předmětů, která byla vyšší. Studenti 4. ročníků se mohou po prvním pololetí uvolnit z nematuritních předmětů, záleží na jejich prospěchu. Výhody sledují jejich lepší přípravu k závěrečné zkoušce.

Zvýšený zájem o zemi sametové revoluce se projevil i v přílivu zahraničních lektorů. Ne všichni z nich splnili očekávání, že posílí výuku cizích jazyků. Nejlepší vzpomínky máme na Američana Jima Johnsona (1991 - 1993 ) pro jeho milou povahu a snahu poznat českou kulturu a zvyky.

V 90. letech jsme se snažili dohnat to, oč nás totalitní systém ochudil. Spolu s kolegy či studenty jsme uskutečnili řadu cest po celé západní Evropě. Ať se jednalo o jednodenní zájezdy do Vídně, či dvě cesty do Francie s výkladem ve francouzštině. Vrchol představují bezesporu cesty do Anglie spojené s pobytem v rodinách a s výukou v jazykové škole. Zasloužila se o ně předmětová komise cizích jazyků a profesorky D. Štensová a J Holubová.

Naši studenti mají možnost otestovat své znalosti v celé škále zkušebních testů. Od roku 2000 jsme přešli na novou formu přijímacích zkoušek podle nadace Scio. Jako vše nové, i toto bylo provázeno určitými těžkostmi, které nebyly zaviněny jen školou. K problémům jsme se postavili otevřeně, a ty byly vyřešeny ke spokojenosti všech. Že je to cesta správná, prokazují i jiná gymnázia a školy, které na testy Scio přecházejí. Zúčastnili jsme se i několika pokusů o maturity v jiném duchu, tzv. státní, které měly za cíl srovnat úroveň znalostí maturantů z různých typů středních škol.

Nabytou svobodu si někteří vyložili po svém. Škola se několikrát stala objektem krádeží. Bylo devastováno zařízení, zmizely cenné předměty. Vedení bylo nuceno přijmout adekvátní opatření. Dodatečně bylo vysvětleno, proč chybí základní pedagogická dokumentace z roku 1961. Při jedné krádeži byla zničena tak, že zcela ztratila svoji vypovídající hodnotu.

Od poloviny 90. let si můžete pravidelně v lednu prohlédnout prostory našeho gymnázia. Nejen pro studenty budoucích prvních ročníků a prim pořádáme Den otevřených dveří. Učíme nové předměty, např. Zdravý životní styl, snažíme se překlenout počáteční obavy našich nastupujících studentů pomocí adaptačních pobytů. V aplikované ekonomii studenti zakládají firmy a podle svých možností podnikají. I naše gymnázium "vlastní" několik živnostenských listů, poskytovalo výuku cizích jazyků, kurzy chemie a dějiny práva.

Od roku 1997 máme na škole počítačovou síť, která je postupně modernizována. Práci s počítačem ovládají nejen studenti, ale i pedagogové. Ti svoji odbornost zvyšují v různých stupních kurzů a v praxi využívají těchto technických výhod, např. při tištění vysvědčení. Gymnázium má své internetové stránky, pracujeme i na intranetových.