Už je skoro tradicí, že začátkem září vyšle naše gymnázium studenty třetích ročníků „na zkušenou“ na sportovní kurzy. A jak už to tak bývá, ani letošní rok se (naštěstí) nestal výjimkou. Jeden sportovní kurz probíhal na řece Lužnici, a ten druhý byl zorganizován v krásné a poněkud drsné přírodě v okolí Tatranské Lomnice ve Vysokých Tatrách. I když kalendář jasně ukazoval, že je teprve září, a navíc stále ještě léto, vrcholky tatranských hor se pokryly v mnohých případech nemalou vrstvou sněhu.

Ale ani sníh, ani zima, a ani nic jiného nedokázalo zkalit radost a zmírnit nadšení zúčastněných studentů, kteří den po dni zdolávali jeden horský vrchol za druhým…

I když, popravdě, počasí na horách není vždy ideální, a tak tu a tam u některého účastníka kurzu zvítězila bezbolestná vidina tepla, sucha a pohodlí nad vidinou dosažení vytyčeného cíle, na který by dotyčný účastník mohl být právem hrdý.

A tak jsme se protloukali, bojovali s nepřízní počasí, navštívili Štrbské, Popradské, Batizovské, Skalnaté a překrásné Zelené pleso, vystoupali po uzoučkých zasněžených serpentinách na Ostrvu, odkud jsme se unaveně a vyčerpaně potáceli směrem na Slezský dům, který pro nás představoval tolik žádaný odpočinek. Výběr z výběru pak také navštívil Téryho chatu, a všichni jsme si také (někteří dokonce důkladně) prohlédli Zamkovského chatu. Ovšem nejvíc ze všeho nás asi okouzlila Chata při Zelenom plese, která na nás zapůsobila svým nádherným okolím. Abychom si po takovémto nabitém programu trochu odpočali, navštívili jsme bazén a hodinku si užívali plavání v protiproudu a všelijaké vířivky a jiné vymoženosti… Samozřejmě, v rámci relaxu nechyběla ani návštěva Belianské jeskyně, která je vyhlášená svými sintrovými vodopády a pagodovitými stalagmity.

I když jsme kvůli nepřízni počasí v podobě zasněžených turistických stezek nemohli absolvovat většinu náročnějších výšlapů, byl náš sportovní kurz pro mnohé velmi poučným a obohacujícím zážitkem, na který snad nikdy v životě nezapomenou.