Nedělní podvečer, sychravé počasí, hlouček (post)puberťáků na parkovišti, hromady batohů a zavazadel a velký bílý autobus. Všichni přítomní byli napjati, náš železný kočár připraven k odjezdu - cesta do Anglie mohla započít. A že to byla jízda!

Jízda autobusem je velice zábavná záležitost, můžete dělat mnoho krásných činností - spát, dívat se z okna nebo si povídat. Když však jedete v noci a váš spolusedící spí, vylučovací metodou lze dojít k závěru, že vám zbývá právě jedna možnost, a to jest spát také. V podstatě jsem se s přestávkami „prospal“ až do Belgie (pondělí, 10 AM), kde jsme se šli podívat na Atomium. Tento architektonický skvost jsem si velmi užil. Pochutiny, které se tam prodávaly, jsem si užil o poznání méně. Byly fakt hnusné. No co už, jedeme dál.

Příští zastávka - Bruggy. Nádherné městečko, okouzlující stavby. Dobrodružná plavba na loďkách, doprovázená vcelku zajímavým výkladem o historii města. Předražené hnusné hranolky. Ach jo, už zase.

Další cestování, záda si začínají zvykat na polohu vsedě a my konečně dorážíme do Francie, kde se ubytováváme v blízkosti přístavu Calais. Hotel typu F1, ve kterém jsme přespávali, byl... normální. Jinak ho ani popsat neumím, „normální“ je asi nejpřesnější popis. Rychlá sprcha, krátký spánek a znovu do autobusu. Here we go again...

I s autobusem jsme se nalodili na trajekt, přeplavili se do Anglie a ihned pokračovali po dálnici směr městečko Winsdor. Tam jsem se pokochal největším hradem Velké Británie, několikrát se v něm ztratil a pak se nechal dovézt do Winchesteru. Tam jsme měli čas na nakoupení suvenýrů. Díky nejmenovanému příteli jsem to nestihl... ale zato mám pěkné zážitky. Dlouze jsme si nacvičovali britský přízvuk, abychom mohli zapůsobit na naše hostitelské rodiny, se kterými jsme se měli večer setkat. Ani jeden z členů přízvuk neměl...

Na můj vkus příliš brzké vstávání, výborná snídaně. Bohužel jsem měl málo času si ji vychutnat, a než jsem se pořádně probudil, byli jsme na ostrově Wight, v sídle královny Viktorie. Krásné sochy, obrazy a zahrady. Moje oblíbená část. Poté jsme kvůli časové tísni proběhli ruiny Carisbrooke Castle, dominantu celého ostrova - the Needles - jsme ani nestihli. Ale stejně jsem už byl unavený a těšil se do hostitelské rodiny na večeři.

Další den jsem se kvůli zpoždění málem udusil snídaní, jen aby mi vyrazil dech Londýn, který byl naší další zastávkou. Plavba po Temži, Tower Bridge, Katedrála sv. Pavla s úmorným množstvím schodů, zato naprosto úžasným výhledem. Londýn byl mnohem hezčí, než jsem si představoval. Vůbec se mi nechtělo domů. Avšak trajekt na nás již čekal, a tak mi Londýn alespoň připravil krásnou tečku za úžasným výletem.