Profese

• Technický ředitel a spoluzakladatel firmy Twisto, Praha

Studium

• Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 2001 - 2009
• třídní učitel: Lukáš Slouka
• Vysoké učení technické v Brně, obor informatika

Životní úspěchy

• soběstačnost, expanze firmy

Jak jste se dostal k programování?

Už je to hodně dlouho, vlastně nad tím přemýšlím, kdy to bylo poprvé, ale možná ještě někdy před gymplem. Když jsme měli doma první počítač, bavilo mě samozřejmě hrát hry, jako všechny ostatní. Ale velice brzo jsem začal přemýšlet, jak hry fungují a jak to spolu interaguje, nebo jak třeba udělat něco vlastního. A pak jsem se dostal i k nějakým projektům a začal jsem pracovat s počítačem. Začal jsem si usnadňovat práci, psal jsem si takové různé nástroje, které například organizovaly soubory ve složkách. Tenkrát nebyly žádné streamovací služby, jako je spotify, a každý měl svou kolekci mp3, kterou si potřeboval kategorizovat, tak jsem si pro tohle třeba psal nástroje. A až potom jsem se dostal k webovým aplikacím. Ze začátku to bylo hlavně HTML a následně dynamické jazyky. Tato oblast je hodně rozvinutá, člověk se vždycky specializuje na nějakou část.

Už jste zmínil HTML, a tak na to navážu. Na jakých jazycích jste konkrétně začínal, se kterými pracujete teď a jaké máte nejradši?

To asi záleží podle účelu, ale vezmu to od začátku. Začal jsem čistě s HTML a k tomu spojené CSS a trochu JavaScriptu na nějaké dynamické věci. Tou dobou bylo hodně populární PHP, takže i s tím jsem začínal. Tenkrát byly prehistorické verze, které neuměly to co dneska. Shodou okolností jsem v tom dělal také maturitní projekt, kdy jsem vytvářel školní portál, který bral z bakalářů rozvrhy hodin, byl tam třeba jídelníček a spousta dalších věcí. To bylo období s PHP. Později jsem přešel na Python, který je takovým mým hlavním jazykem dodnes, když potřebuji na něčem pracovat nebo si napsat nějaký scriptík. Hodně se mi líbí, jak je flexibilní a že se v něm dají psát rozsáhlé projekty, protože má dobrou strukturu a dá se s ním dobře pracovat. Z těchto důvodů je Python stále mým oblíbeným. Pak mě samozřejmě zajímají i novější jazyky, docela mám rád Scalu. Nevím, jestli jste o tom slyšeli, je to taková chytřejší Java. Dále mám rád Rust. To je takový hodně mladý jazyk, ale má super knihovny, je neskutečně optimalizovaný na výkon, na druhou stranu bych ho nepoužil na nějaký rozsáhlý projekt nebo na celou aplikaci.

Umíte psát všemi deseti?

Neumím, píšu tak čtyřmi až šesti prsty. Nikdy jsem se to nenaučil, ale určitě je to dobré umět a obdivuju kolegy, kteří to umí.

Jste spokojený se svou prací, nebo byste si zpětně vybral něco jiného?

To je dobrá otázka, já nevím, jestli někdy budu spokojený. Myslím si, že jistá nespokojenost, věci, které člověk potřebuje měnit a nelíbí se mu, ho posouvají dopředu, a to ve firmě jde hodně vidět. Kdybych byl super spokojený, tak spadnu do rutiny a řeknu si, že to funguje, dál se nemusím snažit. Takže jistá nespokojenost s tím, že to není perfektní a že ještě neumíme tohle, mi přijde super. Ale určitě si nemůžu stěžovat na to, na čem pracujeme, kam nás to posunulo, co jsem se všechno naučil, takže bych asi neměnil. Chyby udělá kdekdo, ale po bitvě je každý generál, takže změnit nějakou drobnost v průběhu možná, ale nenapadá mě nic zásadního.

Umíte skládat počítač?

Jo, už na gymplu jsem se tím zabýval a dělal to třeba pro svoje kamarády, takže to umím dodnes.

Měl jste v mládí nějaký vzor?

Asi ne nějaký konkrétní, inspirovala mě samozřejmě spousta lidí, ale bylo to spíše takové, že mě inspirovaly věci, které dělali, nebo projekty, na kterých pracují. Neměl jsem asi vyloženě někoho, ke komu bych vzhlížel a říkal si, že bych to chtěl dělat stejně. Měl jsem spoustu kamarádů, kteří byli třeba na podobné úrovni a uměli něco lépe než já, takže jsme se tak dobře doplňovali.

Co považujete za největší neúspěch, který vás posunul dále?

Dílčí neúspěchy jsou všude, u mě to bylo hlavně ve vedení lidí. Třeba jsme nabrali větší tým, tak to chtělo větší organizaci oproti tomu, kdy jsme začínali. Práce nebyla efektivní a hodně lidí bylo nespokojených. Bylo důležité, aby každý pracoval na něčem svém a nevznikaly konflikty, a na to jsme jako firma nebyli připraveni. Museli jsme začít psát dokumentaci, aby všichni věděli, o co jde.

Máte nějaké rady pro začínající programátory?

Myslím, že v mnoha firmách a oblastech jsou dvě, možná tři hlavní cesty. Jedna z nich je být specialistou a vybudovat si technologický background, být perfektní vývojář a být schopný doručit vlastně aplikaci jakýchkoliv rozměrů. S tím se pak pojí i to, že se z vás stanou architekti aplikací a budete vymýšlet, jak to má fungovat, jak mají na sebe celky navazovat. Druhá cesta je hodně zaměřena na vedení lidí, na manažerskou část, protože technologických manažerů je nedostatek. Lidi, kteří umí vyvíjet nebo mají přehled v technologiích a zároveň dokážou vést lidi, to někdy nejde dohromady. Řada vývojářů jsou introverti a i my máme problém je hledat.

Kdybyste si řekli, že chcete budovat vlastní firmu, vyvinout nějaký software nebo prodávat nějakou službu, pro každou z těchto cest je asi jiná rada. Pokud chcete být specialisty, tak radou číslo jedna je nevykašlat se na matematiku. Ono se to může zdát nedůležité, ale já jsem ji třeba vícekrát podcenil. U nás na gymplu jsme měli dobré učitele matematiky, ale ne takové, kteří by mě do toho dokopali a řekli, tohle musíš dělat. Takže o to víc jsem se musel snažit na výšce, a na to narážím dodnes. My třeba konkrétně v Twistu vyhodnocujeme rizikovost zákazníků, což vyžaduje spoustu statistiky, matematiky a dalších věcí a já jsem s tím měl trable. Trvalo mi o dost déle pochopit, jak to celé funguje a jak se do toho dostat. Takže matematiku bych určitě nepodcenil.  Stejně tak angličtinu. Vždycky budou větší možnosti v zahraničí, po celé Evropě. Naštěstí angličtinu jsem nepodcenil, ale vidím třeba některé kolegy, kteří ze sebe tahají slovíčka, což je katastrofa, takže najednou člověk, který je neuvěřitelně chytrý, vypadá, že má IQ osmdesát a nedokáže prodat svoje myšlenky. A to je strašná škoda.