Byly Vánoce 1967. Táhlo mi na šestnáct let, byl jsem beznadějně zamilovaný a...

Nápad na vánoční zvonění jsem se odhodlala vyjádřit někdy na začátku září. Samotná kytara problémem nebyla, potřebovala jsem jen někoho, kdo by mi pomohl to celé natočit. Producentem se mi stal Tomáš Rokyta (jestli dobrovolně, nebo nedobrovolně, to nechám na vaší fantazii) a po dlouhých dvaceti minutách byla naše nahrávka Slunečného hrobu na světě.  Následoval ještě proces schvalování, zasedání studentské rady a jasný verdikt: zvonění bude, a to v 7:50.

Ať už se 24. prosince budete dívat na cokoliv, pást krávy s kýmkoliv a testovat plastové skleničky kdekoliv, doufám, že si svátky náležitě užijete a po skoro celém půlroce si zaslouženě odpočinete.

Krásný advent a veselé Vánoce vám přejí Bára Trnková a Tomáš Rokyta.