nahled

Tomáš Majliš

zpět na přehled absolventů

Profese

  • pedagog na částečný úvazek na ZŠ Logopedická, s. r. o., Ostrava (dějepis, občanská výchova a angličtina na druhém stupni)
  • majitel firmy provedu.cz
  • práce na různých projektech pro firmy, které chtějí využívat historii pro své podnikání

Studium

  • Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 1999 - 2007
  • třídní učitelé: Jitka Dubravcová (Hamáčková), Martina Zelenková, Jana Veselá
  • Filozofická fakulta Ostravské univerzity – humanitní studia, poté navazující studium učitelství historie a společenských věd pro SŠ spolu s navazujícím studiem historie a ochrany průmyslového dědictví na stejné fakultě, později také speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity

Životní úspěchy

  • jeho tři synové a manželka

Jaká je vaše nejlepší vzpomínka z dob studia na gymnáziu?

Napadá mě skvělá vzpomínka, která ukazuje vztah učitelů a žáků. Protože velká část kluků v naší třídě poslouchala metal, měli jsme dlouhé vlasy. S mým spolužákem z lavice jsme se ale někdy na jaře v oktávě rozhodli, že to chceme změnit. Uprostřed výuky jsme si proto zašli do holičství nedaleko školy, kde jsme si od kadeřnice nechali napsat do studentského průkazu orazítkovanou omluvenku, která byla třídní bez obtíží uznána.

Jaká je naopak nejhorší?

Špatné vzpomínky na gymnázium skoro žádné nemám. Věřím, že ani gymnázia dnes nejsou školami, kde se učivo přednáší od zvonění do zvonění, ale kde se studenti rozvíjejí formou tvořivé činnosti – to byla věc, kterou bych zpětně vytkl hlavně některým naukovým předmětům.

Chtěl byste se vrátit zpátky?

Určitě ne. Myslím, že pokud člověk nestagnuje, ale rozvíjí se, tak mu život přináší stále lepší a lepší nabídky na seberealizaci a uplatnění se.

Jak předměty jste neměl rád? Taky jste neměl rád chemii?

Jak jste to uhádli? Na druhou stranu jsme výuku svým nezájmem určitě paní profesorce nezjednodušovali a věřím, že pokud před sebou měla třídu, kde velká část žáků hodinu „jen přečkala” při jiných aktivitách, ani ji samotnou vyučování moc nebavilo.

Vy jste měl na gymnáziu kapelu, je to tak?

Ano, kapela Hyperion hrála každý týden na spoustě akcí po celé České republice, ale i v Rakousku, Německu, Polsku či na Slovensku. Škola nás podporovala, takže nebyla potíž v případě potřeby získat omluvenku. Hráli jsme třeba na festivalu vážné hudby Smetanova Litomyšl a vedle toho na hlavním pódiu Colours of Ostrava, Noci plné hvězd a spousty dalších festivalů, které jsme obráželi každé léto.

Jak vás napadlo založit Hyperion?

Se spolužákem Ondrou jsme se společně kromě školy potkávali také v hodinách violoncella. Někdy v kvartě či kvintě jsme se rozhodli zapojit do nějaké plánované soutěže, která měla probíhat, tuším, v klubu Parník. Cílem bylo připravit nějaké neotřelé vystoupení. Oslovili jsme tehdy spolužáka Honzu, který byl taky cellista a který byl o rok starší. Společně jsme si tehdy upravili a nacvičili nějaké skladby od Queenů a Vangelise. Soutěž se nakonec neuskutečnila, ale nás předělávky věcí začaly bavit a již za rok nám gymnázium pomohlo uspořádat první „velký” koncert, který úplně zaplnil školní aulu.

A jaké interprety jste poslouchal, když jste studoval na gymnáziu?

Byly to metalové kapely jako Blind Guardian, Opeth, System of a Down, Hagard, Therion apod. Dneska vybrané metalové kapely poslouchám už jen při práci, když potřebuju přehlušit křik dětí. Jinak jsem se úplně přeorientoval.

Když už jsme u té hudby, na jaké všechny hudební nástroje umíte hrát?

Mým hlavním nástrojem, na který jsem ke své učitelce chodil od 8 do 26 let, bylo violoncello. Se spolužákem Ondrou jsme na gymplu na všechny školní akce brali kytaru a mandolínu. Dneska z nutnosti hrávám na kontrabas ve chvíli, kdy v kapele chybí basista. Jinak si rád zahraju na různé jiné strunné nástroje – logiku mají všechny podobnou.

Všimly jsme si, že hrajete v cimbálové muzice. Jaký máte vztah k folkloru?

Vřelý. V dnešní době už hraju trvale jen ve dvou cimbálových muzikách, kde jsem se muzikantsky našel. Cellista ve folkloru má oproti jiným nástrojům, které zde mají pevnou funkci, úplně volné pole působnosti. Je proto zábavné vymýšlet nové arrange a způsoby, jak tu či onu písničku doprovodit. Naše cimbálovka taky dlouhá léta doprovází Moravský folklorní soubor Ševčík.

Máte nějakou písničku, kterou oslavujete úspěch?

Takhle to nemám. V autě se mnou ale na koncerty spoluhráči neradi jezdí, protože v něm poslouchám převážně vážnou hudbu. Takže když si chci udělat radost, tak si pouštím právě tu.

A teď už pryč od hudby. Jak vás napadlo založit vlastní firmu?

Když jsem nastoupil na vysokou školu a začal po rozpadu kapely trávit většinu volného času v archivech, vytvořil jsem si velkou zásobárnu materiálu, která čekala na využití. Nejjednodušší cestou pro mě bylo vytvoření komentovaných prohlídek Ostravy, které fungují už dvanáct let.

Chtěl jste vždy dělat to, co děláte teď?

Mám pocit, že až do úplného závěru gymnázia jsem nebyl nijak vyhraněný. Věděl jsem, že nechci dělat hudbu „profesionálně”, protože když se z koníčku stane zaměstnání, je to na nic. Přihlášky na VŠ jsem si už ale dával všechny na obory, které byly spojené s historií, takže jsem v té době asi intuitivně ubíral směrem, který se ukázal jako dobrý. Moc si to ale už nepamatuji.

Když v této době nemůžete provázet a hrát s kapelou, pracujete na něčem novém?

Nejvíce času (krom dětí) věnuju regionální vlastivědě. V posledních letech jsme s kamarádem založili spolek Pestrých vrstev (https://www.pestrevrstvy.cz/stezky/), s nímž popularizujeme různá místa našeho města a regionu. Vloni jsme tak zpřístupnili a částečně opravili starou hornickou pekárnu na Hranečníku, pozorovatelnu civilní obrany v  Hošťálkovicích či malý Einmannbunker v Michálkovicích. Tento rok jsme se zaměřili na záchranu jednoho zapomenutého stromu na Slezské Ostravě – prastaré lípy na Podborčí.

A co knihy? Čtete rád?

Čtu velmi rád, ale dneska spíš věci, které potřebuju „k práci”. Sbírám tak romány s regionální tematikou spisovatelů jako Martínek, Třenecký, Tilschová, Sokol-Tůma a dalších. Zároveň se alespoň v regionu a hospodářských dějinách snažím držet tempo s aktuální produkcí.

Občas ale odbočím, zrovna tento týden čtu Maga od Jacka Kerouaca.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Co se týká muziky, rád bych ji více propojil s tím, čemu se věnuji „profesně”. Rád bych s cimbálovkou nahrál pár dochovaných písniček, které byly zachycené v 19. století na území Ostravy. Taky bych se rád v archivu podíval po pozapomenutých písničkách z hornického prostředí. Před dvěma lety jsme už na Dole Michal připravili jeden koncert, ale rád bych našel i méně známé věci.

Co se týče historie, rád bych s kolegy zachytil mizející památky minulosti na území města. V posledních letech toto mizení nabralo velikou rychlost hlavně ve Slezské Ostravě, která se stala lukrativním místem pro novou výstavbu a mizí tam staré hraniční kameny těžířstev, vstupy do štol a vůbec všechny drobné památky, které se v terénu dochovaly.

nahled nahled
Použijte prosím moderní prohlížeč (např. Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge).