V pátek 8. května jsme využili státního svátku a připravili výlet pro naše cizokrajné studentky, Japonku Miharu a Italku Cecilii, které obě navštěvují třídu 2A4. Pro výlet jsme vybrali Štramberk, tedy místo nedaleko Ostravy, kde můžeme obdivovat prehistorická obydlí, staré valašské domečky, krásnou přírodu s právě kvetoucími orchidejemi a malebné výhledy do krajiny.

Jak jsme si tento výlet užily, vám už představí sama Miharu. Text, který budete číst, záměrně nechávám zcela bez korektur a úprav, jelikož ho Miharu psala sama v českém jazyce, jen s lehkou dopomocí překladače. Můžete se tak zároveň podívat, jak může vypadat čeština po 8 měsících intenzivního studia. 

„Cesta do Štramberku začala pod zamračenou oblohou, ale nakonec to byl velmi příjemný čas plný české, italské a japonské kultury. Hodně jsme chodili, koupili jsme si Štramberské uši, viděli jsme hrad, šli jsme do kavárny a dokonce jsme mluvili s ovcemi. Udělali jsme toho opravdu hodně, ale čas utekl velmi rychle.

A hlavně jsme sdíleli naše kultury. Například v japonštině kočka říká „nyaa“, ale v italštině se používá sloveso „miagolare“. Znělo to pro mě velmi zajímavě a nové.

Pro mě byl největší kulturní šok to, že v Česku ani v Itálii lidé nekřičí na horách. V Japonsku lidé často volají „yahoo!“, takže až příště půjdete na horu, zkuste to taky.

Během procházky jsme si také povídali o přírodě a rostlinách. V Itálii i v Japonsku jsou sopky a v Japonsku často dochází k přírodním katastrofám například povodně a zemětřesení. Příroda může být někdy nebezpečná. Přesto jsem byla ráda, že lidé v každé zemi milují přírodu a žijí společně s ní.

Tento malý výlet a také naše běžné hodiny češtiny jsou pro mě velmi důležitým časem, kdy poznávám nový svět. Mluvili jsme spolu, chodili jsme, smáli jsme se a strávili jsme spolu krásný čas.“