Jako každým rokem, i tento rok se konal lyžařský výcvikový kurz kvint a prvního ročníku v rakouských Alpách. Tentokrát jsme navštívili oblast Matrei, nad kterou se tyčí nejvyšší rakouská hora Gloss Glockner. Všichni se velmi těšili a už se nemohli dočkat dne odjezdu.
Vše vypuklo v pondělí 27. února v ranních hodinách. Velitelský čas ukazoval 7:30, to znamená pětačtyřicet minut do plánovaného odjezdu, počasí slunečné, bezvětří. Účastníci zájezdu začali přicházet na místo odjezdu. Hromada kufrů, tašek, batohů, lyží a snowboardů se pomalu zvětšovala. Vše nasvědčovalo skvělému týdnu.
Hodinky ukazují čas 8:15, plánovaný čas odjezdu. Skupinka všech 35 studentů s profesorkami stojí na parkovišti, všichni s potřebnou bagáží a vybavením. Dokonce to vypadalo, že nikdo na nic nezapomněl a všichni měli všechno! Bohužel, nebylo to tak. Klasicky si určití jedinci zapomněli přezůvky, takže si dlouhou chvíli zpestřili proběhnutím do školy a zpět... Ale pořád nám chyběla poměrně zásadní věc. Autobus! Čas plynul, ručičky hodinek se už přehouply přes půl devátou, ale autobus nikde. Atmosféra pomalu houstla...
Naštěstí se kolem třičtvrtě na devět objevil v dálce náš autobus. Všichni jsme zajásali, protože jsme všichni stáli minimálně hodinu venku. Autobus přijel, následovalo rychlé naložení věcí a vybavení, všichni se usadili a mohlo se vyjet!
Cesta trvala přibližně deset hodin, dlouhou cestu jsme si krátili bavením, odpočíváním, spánkem, posloucháním hudby a pojídáním nejrůznějších jídel (převážně řízků) a sladkostí.
Okolo půl osmé večer jsme dojeli na místo. Vyložili jsme věci a došlo k rozdělování pokojů. Po rychlém rozdělení jsme začali vynášet všechny věci do nám přiděleného třetího patra a začali jsme se zabydlovat. Všichni se rychle převlékli a šli zpět do přízemí, kde na nás čekala večeře. První večeři představoval hambuger, což nás lehce překvapilo, ale velice potěšilo, neboť cesta byla dlouhá a všem patřičně vyhládlo. Po večeři jsme měli ještě krátkou informační schůzku s profesorkami ohledně organizace celého nadcházejícího týdne. Pak už jsme měli volno do desáté večer, kdy byla večerka.
První den začínal budíčkem o půl sedmé a snídaní, přesněji houskou se salámem a sýrem a čajem. Takto se to opakovalo každý den. Musím se přiznat, ve středu jsem housku už nechtěl ani vidět! Po snídani byla ještě krátká chvíle na přípravu a pak jsme vyrazili na svah. Sraz v 8:40, následoval přesun k lanovce a výjezd na vrchol. Lyžovat jsme začali po deváté hodině, zamračené a větrné počasí nás neodradilo. Nejprve jsme byli rozděleni do tří skupin podle lyžařské úrovně, pak došlo k seznámení se sjezdovkami a pak už jsme bez problémů jezdili. Lyžovali jsme celý den, až do uzavření sjezdovek, to znamená do čtyř odpoledne, vždy s hodinovou přestávkou na oběd. Po lyžování jsme museli sjet zpět dolů do údolí kabinkovou lanovkou, naskládat lyže a snowboardy do autobusu a vrátit se do hotelu. Hotel byl vzdálen jen deset minut pěší chůzí od lanovky, zdálo se nám tedy zbytečné nastupovat do autobusu na tak krátkou cestu. Po celodenním lyžování jsme byli všichni unaveni, proto sprcha a večeře přišly vhod.
Další dny probíhaly podobně, hlavní náplní bylo samozřejmě lyžování. Počasí se hned druhý den umoudřilo a zbytek týdne jsme měli slunečno a nebe bez mráčku.
Na svazích, stejně jako na pokojích, vládla pohoda a dobrá nálada. Zranění se naštěstí nepočítala na desítky, ale postihla pouze jednoho spolužáka. I přesto si myslím, že i on si pobyt užil.
Podle mě se tento týden jednoznačně povedl. Chci moc poděkovat našim milým profesorkám, které to s námi přežily ve zdraví a snad bez větších útrap. Je jen škoda, že si tento kurz nemůžeme v nejbližší době zopakovat...
