Po překonání zdlouhavé a ne moc zábavné cesty autobusem jsme se konečně nadechli čerstvého alpského vzduchu. Sněhu sice nebylo moc, ale na sjezdovkách to bohatě stačilo. Tři odvážní profesoři se v tyto dny proměnili v instruktory. Vedoucí kurzu a instruktorka snowbordingu, paní profesorka Milatová a instruktoři lyžování pan profesor Kuldan s paní profesorkou Kroupovou nás každé ráno zahnali do autobusu a jelo se k vysněným dlouhatánským alpským sjezdovkám.

Na vrchu jsme byli všichni ohromeni nádherným nepopsatelným výhledem na okolní hory... Cestou dolů jsme si sice párkrát namlátili pozadí na zmrzlém povrchu, ale všichni jsme se vždy šťastně vrátili do našeho příbytku v Langewangu.

Kurz nebyl jen o lyžování (snowboardingu). Za volných večerů se všichni stačili lépe poznat a získat nové přátele. Všichni jsme si těchto krásných pět dní užili a máme spoustu zážitků a vzpomínek.

Všechno začalo v pondělí (7. 2. 2011) ráno. Po nezbytných instrukcích, a ještě nezbytnějším loučení s příbuznými se autobus konečně rozjel. Plně naložený zavazadly, lyžemi, snowboardy a samozřejmě i natěšenými účastníky zájezdu, byl šestihodinový maraton jízdy odstartován.

Ubytování v Semmeringu a lyžování na Stuhlecku a Zau[:ber:]gu bylo originální, stylové a stoprocentní. Mávaly na nás ladné křivky dlouhých a širokých sjezdovek, kdy jen při pohledu na ně se tajil dech. Azuro, úžasný výhled-nejen z lanovek a vleků, parádní SnowPark, nezapomenutelné ježdění na “duších” a spousta dalších, adrenalinem napumpovaných zážitků nám zůstanou v paměti hodně dlouho.

Stejně jako dnes už zapomenuté malicherné trable a problémy, jež s grácií sobě vlastní skvěle vyřešil náš odborný dohled v počtu tří kusů. Tímto bychom chtěli těm třem statečným poděkovat, a to paní Milatové (hlavní vedoucí kurzu), paní Kroupové a panu Kuldanovi.

I díky jejich zkušenostem a zodpovědnému přístupu našich skvělých studentů gymnasia se tato akce obešla bez zranění.

Za zmínění také stojí parádní sestava lidí, která se jen díky boží náhodě sešla. Naše “předposlední” jízda, kterou jsme si všichni užili a při které jsme se pořádně zasmáli, byla také nezapomenutelná. A nebo také cesta domů (11. 2. 2011 večer), při které celý autobus usnul.

O tomto pětidenním výletu se prostě nedá mluvit jinak než v superlativech. Prostě to stálo za to. Určitě nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že bychom si všichni takovou intenzivní lyžovačku znovu a rádi zopakovali.