Do letošního finále literární soutěže se po splnění mnoha úkolů, v nichž se spojila literatura pokaždé s jiným (dle mého názoru méně atraktivním) předmětem, úspěšně probojovaly třídy 3B8, 3A8 a 1B8.
Přestože tento článek má být jen o finále literární soutěže a o tom, jak na mě působilo, nedá mi to a musím udělat malou odbočku, abych řekla, že letošní úkoly byly mnohem atraktivnější a důmyslnější než minulý rok a že si zaslouží obrovskou pochvalu ti členové ze strany profesorů, kteří je tvořili! (Sama mám podezření, že vím, kdo v tom má prsty, ale nerada bych, aby to vypadalo, že nejsem nestranná, a nerada bych také čelila případnému nařčení z toho, že protože jsem studentka tercie B, se tento článek snaží povyšovat třídu 3B8 nad ostatní a nadržovat určitým profesorům, takže raději zůstanu u obecné pochvaly...) Ale zpátky k věci, o níž chci psát!
Vše odstartovalo v 8:40 v pondělí 25. 3. 2013 v malé tělocvičně. Jakmile se všichni účastníci dostali na svá místa - tedy paní profesorka Musialová, paní ředitelka a členové vítězné třídy vyššího gymnázia v literární soutěži minulého roku, Honza Matěj a Tomáš Vilím, na křesla porotců a žáci všech tří tříd na lavice u žebřin - rozdaly se první tři úkoly. Všichni měli 30 minut na to, aby složili ze zadaných slov, která byla různorodého charakteru, báseň, aby si pantomimicky nacvičili básničku, jež jim byla přidělena, a aby ze seznamu knih, který obdrželi, vybrali knížky, které podle nich měli členové poroty rádi jako malí.
Po uplynutí třicetiminutové lhůty přečetli zástupci tříd své básnické dílo, které vytvořili, předvedli scénku zahalenou do pláště pantomimy a postupně jim byly odhaleny i oblíbené knihy porotců. Jak se posléze ukázalo, tento úkol moc úspěchu neposbíral, protože přinesl pouze jeden bod primě B. Za básničku vytvořenou ze zadaných slov získala nejvíce bodů tercie B a pantomimu nejlépe odehrála prima B. Alespoň tak zněl verdikt poroty. Po rozdání bodů za tři rychloúkoly byl čas na zvukové ztvárnění básně, již si studenti mohli libovolně zvolit. Tercie A předvedla Polednici, prima B Perníkového vodníka a tercie B Perníkovou chaloupku. Porotci měli za úkol uhodnout, kterou báseň se jim třída snaží zvukově přiblížit, a několik minut proto byli jako jedno velké ucho. Nakonec se více méně úspěšně dopídili k názvům všech tří básní a shodli na tom, že jejich uším nejvíce lahodil Perníkový vodník v podání primy B. Další disciplínou na programu dne bylo házení míče do koše. Zpočátku se zdálo, že vše půjde jako po másle a že na tom přece není nic těžkého, trefit se do nějakého koše, a ještě k tomu jakýmsi plyšovým míčkem, ale opak se stal pravdou a po řadě neúspěšných pokusů o trefení se míčkem do koše získaly pouze tercie každá po dvou bodech. A protože bodový stav tercie A a primy B byl stejný a vítěz může být jen jeden, posledním mini úkolem bylo vytvoření dvojverší na slovo Marie Terezie. Všichni usilovně přemýšleli, ale nakonec přinesl rým ''Marie Terezie, večer mléko pije" vítězství primě B. Jako druzí skončili žáci tercie A a první příčku od konce obsadila tercie B.
Jak jste jistě už pochopili, napětí a usilovné přemýšlení všech přítomných se dalo krájet. Ale stálo to za to, protože výkony, které všichni předvedli, byly víc než úžasné a výhry statečně obhájené. Nezbývá mi, než smeknout klobouk před těmi, kteří se ujali vymýšlení úkolů, těmi, kteří je s plným nasazením plnili (nebo nechali své spolužáky, aby je plnili za ně), těmi, kteří dokázali vykouzlit ze slov naprosto spolu nesouvisejících báseň, kterou poté museli přečíst, a vůbec všemi, kteří se tohoto literárního šílenství (věřte, že to myslím jen v tom nejlepším slova smyslu) zúčastnili.