Jan Wagner - Kapitáni

Připlouvajíce kapitáni jdou k nám,
vklouzli pyšně přímo k vdovám,
v zátoce vdov, se plně zakotvili
s nosem nahoru, kolem potloukali,
vyhýbali se jim plni ješitnosti

Duben, s jarem však zaplanou,
třešňoví však zůstanou
pleli, pleli pole
zestárlí vousy po těle

Staří muži s rybími jmény, mlčky, 
Okouni, Platýsi, Tresky
lepí mušle na dveře, okenice.
Zanzibar, Madagaskar- vidíce
příběhy o naplých plachtách lodích vypráví

Mlčící muži zlatě opálení, 
slyší skrz listí utopení, 
utopení minulosti, muži jdouce
na podzim, se kývali ve větru
jako po dvou rumech kývajivše

Stojí stále za záclonou, 
nevidí mě, já je vidím, mé obrysy
v jejich moři, příliš tmavnou


Překlad: Patrik Kula, Tereza Chybová,
         Lukáš Kroček

Jan Wagner - Die Kapitäne

gingen in unserer straße an land
und schlüpften unter bei den witwen,
ankerten in der witwenbucht,
hoch und stolz. wir wahrten den abstand,
kreisten skeptisch wie in mickrigen
einbäumen um sie herum.
 
april, und in den gärten legte
die blühende flotte der kirschbäume ab:
sie blieben, scheuerten das rasendeck,
schoben die weiße bugwelle
eines vollbarts vor sich her.
 
schweigsame männer mit fischen im namen,
einsilbig, silbrig,
herr barsch, herr dorsch, herr butt –
wir klebten wie pfahlmuscheln an den türen
und fensterläden, lauschten
auf madagaskar, sansibar,
tauschten wörter wie glasperlen aus,
kalfatern, brigg, persenning ...
 
stille männer mit braungebeizten
gesichtern noch im herbst, wenn das rauschen,
das rascheln der ertrunkenen durchs laub
der hecken ging in den kälteren nächten –
an manchen feiertagen fand man
sie schwankend in einem wind mit der stärke
von zweikommaacht promille.
 
sie stehen weiter hinter den gardinen,
sehen mich nicht, der ich sie sehe
vom dunklen garten, zu winzig in ihrer see.