Když už se blíží konec gymnaziálních studií, zbývá studentům „před popravou“ jediný světlý bod, a tím je poslední zvonění. Je to totiž příležitost, kdy člověk může naprosto legálně obrat své spolužáky z nižších ročníků o drobné na svačinu, a taky je to ta nejpříhodnější chvíle na to, aby se prozradily všechny ty historky, které se do té doby nemohly říct veřejně. Nemluvě o tom, že si můžete dovolit i nějaký ten ostřejší vtípek na účet profesorů, prostě skvělá událost, které jsme i my naplno využili.

Jenže pak člověka čeká tzv. svatý týden, který ovšem nemá se svatostí nic společného, neboť během něj stihnete tisíckrát proklít všechno, co třeba jen vzdáleně souvisí se školou nebo s maturitou. A rozhodně si nemyslete, že se během „svaťáku“ student od rána do večera učí, po pravdě spíš hledá jakoukoli činnost, která by mu v učení zabránila.

Takže po týdnu údajného učení jsme si tedy nebyli příliš jistí výsledky naší zkoušky dospělosti. Ač vás každý ujišťuje, že to není žádná hrůza, nervozitě se nikdo neubrání. Ale nakonec to jde všechno strašně rychle. Během čtyř dnů je najednou po všem a z vás je šťastný absolvent školy. A těch šťastných bylo v naší třídě opravdu mnoho – z 28 studentů 8A8 odmaturovalo 21 s vyznamenáním. A tak se nakonec asi sluší poděkovat všem profesorům, kteří s námi měli těch 8 let trpělivost, a popřát všem následujícím ročníkům hodně štěstí.