Profese

• spoluzakladatel a marketingový ředitel firmy MADMONQ
• majitel společnosti Socialsharks

Studium

• Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 2000 - 2008
• třídní učitel: Jiří Rozehnal
• Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, studijní obor Ekonomika a management, 2008 - 2013

Životní úspěchy

• vybudování vlastní firmy
• osobní svoboda
• spokojený život

Vzpomínky na gymnázium

• Bylo to skvělé období mého života a dodnes na něj rád vzpomínám. Připomněl jsem si, jak jsme například o velké přestávce běhávali hrát hry na školní počítač nebo na skvělého pana bufeťáka, ke kterému jsme o přestávkách chodili na párky v rohlíku.

Dnes jste úspěšným podnikatelem, byl jste svědomitý a pilný i jako student?

Nebyl. (smích) Byl jsem hrozný student, neustále jsem učitele terorizoval otázkami, proč se mám danou látku učit a k čemu mi to bude. Vzdoroval jsem paní Fialové v literatuře a panu Rozehnalovi pokládal otázky jako: „K čemu mi ty integrály budou?” Na to, co mi nedávalo smysl, jsem tak trochu kašlal. Pak jsem v prváku na ekonomce, kde to byla samá matematika, dosti zaplakal.

Naše škola je známá tím, že pořádá velké množství aktivit jako lyžařské a sportovní kurzy, školy v přírodě a jiné. Jak na ně vzpomínáte?

Jenom v dobrém, bylo to všechno skvělé. Když třeba teď někde jsem, tak si vzpomenu – tady jsme byli se školou! Tehdy mě ta samotná místa ani moc nezajímala, řešil jsem spíše interakci se třídou a program, který připravovali učitelé, a to bylo všechno super. A taky si uvědomuji, že jsme toho objeli opravdu dost. Dodnes nemůžu zapomenout ani na píseň Severní vítr je krutý, kterou jsme na klimaťáku zpívali každý den tolikrát, že se mi její refrén vryl do paměti – žádný jiný jsem tak často od té doby už nezpíval. Zpívat vlastně ani neumím, a tak nechápu, jak jsem se mohl v tercii dostal do školního sboru, ale tuším, proč jsem v něm nepobyl moc dlouho.

Během osmiletého studia se může vytvořit pevný třídní kolektiv. Bylo to tak i v případě vaší třídy? Jste se svými bývalými spolužáky dodnes v kontaktu?

Řekl bych, že jsme byli dobrá třída, vytvořily se v ní skupinky, které spolu poměrně silně držely. Dnes jsem, bohužel, v kontaktu jenom s pár lidmi.

Každý učitel považuje svůj předmět za ten nejdůležitější. Kterému ze svých profesorů byste dnes dal za pravdu?

Ono je to samozřejmě subjektivní, za pravdu bych ale dnes dal panu Rozehnalovi s matematikou. Důležité pro mě ale byly i jazyky nebo ZSV.

Můžete dnes zpětně vyhodnotit, zda a jak vás studium na gymnáziu „připravilo na život”?

Dost jsem nad tím uvažoval. Na gymnáziu je super, že vám dá velmi dobrý všeobecný přehled, což jsem si samozřejmě neuvědomoval a nevážil si toho během studia. Neučili jsme se věci jen „po povrchu”, učitelé – často i po mých dotěrných dotazech – dokázali vše dobře vysvětlit i do hloubky a uvést implikaci nebo aplikaci v reálném světě. Například pan Rozehnal, náš třídní učitel, byl v tomto ve svých předmětech skvělý. Třeba na vysoké škole to bylo horší. Celkově to hodnotím velmi kladně; mimoškolní aktivity i samotné vyučování byly nejspíš velmi kvalitní, protože na vysoké školy jsme se potom dostali se skvělými percentily. A samozřejmě musím zmínit i Junior Achievement (JA).

Jak výrazně vás ovlivnila činnost ve studentské firmě?

V podstatě mě to učinilo tím, kým jsem. Do doby, než přišla studentská firma, jsem chtěl být vojákem nebo něčím takovým, nevěděl jsem přesně, co chci dělat. Až studentská firma mi ukázala, co mě baví, a hned po konci tohoto projektu jsem ve čtvrťáku založil vlastní firmu a začal podnikat.

Mohl byste nám popsat cestu při budování své profesní kariéry? Co všechno jste musel překonat, abyste se stal podnikatelem a odborníkem v oblasti marketingu, jakým jste dnes?

Poslední rok na gymnáziu a aktivity spojené s JA mě „nakoply” a daly mi životní směr. Díky učitelům a studentské firmě jsem měl kontakt s reálným světem, pochopil jsem, že nic není nemožné a veškeré překážky lze překonat. I díky škole jsem získal odhodlání a začal „think big”.

Začátky byly samozřejmě těžké. První firmu jsme založili s kamarádem, dělali jsme webovky, ale po chvilce jsme se rozpadli. I díky tomu jsem zjistil, že je důležité nebát se neúspěchu, „nabít si držku”, zkoušet to a poučit se ze svých chyb. Ani následující projekty se ne vždy vydařily, při celém tom procesu jsem zažil spoustu neúspěchů a ztratil dost peněz. Poté jsem začal dělat marketing, založil marketingovou agenturu Socialsharks, a už to jelo. Teď jsem se už ale posunul od marketéra k podnikateli, baví mě totiž více budovat business a stavět firmy než jen dělat marketingové kampaně.

Jak jste se dostal od vedení marketingové společnosti k podnikání v herním průmyslu?

Poměrně náhodou. Mým prvním projektem v tomto odvětví byl MADMONQ (pozn. autorů: MADMONQ je doplněk stravy, který pomáhá hráčům videoher lépe se soustředit a má i dobré účinky na zrak a paměť). K němu jsem se dostal přes svou ženu, kterou oslovil tvůrce tohoto produktu kvůli pomoci s marketingem. Moje žena však moc nemusí videohry, a tak ho odkázala na mě, vášnivého hráče. Ze začátku jsem pomáhal s marketingem, velmi brzy jsem se ale začal angažovat více a stal se de facto spoluzakladatelem. Poté jsem začal investovat i do různých jiných startupů a organizací v tomto odvětví. V dnešní době se ale věnuju převážně MADMONQu. K celému hernímu průmyslu mám velmi blízko, tento trh je velmi zajímavý a perspektivní.

Máte nějaké sny, které byste si chtěl splnit?

Možná to bude znít trošku kýčovitě, ale já si svůj sen už vlastně žiju. Dělám to, co mě baví. Dostal jsem se do stadia naprosté osobní svobody, mám šťastný a spokojený život, super ženu a fajn děti – co víc si přát. Čeho bych ale chtěl dosáhnout, je vytvoření české firmy, která bude mít dlouhodobě relevanci na světovém trhu. Prostě velkou českou mezinárodní značku, např. právě MADMONQ. A taky bych chtěl zhubnout, což se mi ale nedaří, protože mám rád sladké. (smích)

Je něco, co byste ve svém životě udělal jinak?

Ne. Nelituju ničeho, co jsem v minulosti udělal, protože to už stejně nelze ovlivnit; ovlivnit můžeš jenom to, co je před tebou. Jsem toho názoru, že když se člověk stydí za své chování nebo za to, co udělal, tak je to dobře. Pak je vidět, že se posouvá a učí ze svých chyb. Možná jsem jen měl dávat větší pozor v hodinách, měl bych daleko větší přehled a rozhled.

Co byste poradil stávajícím studentům gymnázia, kteří přemýšlí o své budoucnosti?

Díky gymnáziu mají skvělý základ, tak ať z toho vytěží maximum. Hlavně ať zkoušejí všechno, co jde, nebojí se udělat chybu a uvědomí si, že s odhodláním a tvrdou prací lze udělat cokoliv.

Máte nějaké moto/citát, kterým se řídíte?

Nehledej problémy, hledej řešení.