Dne 16. 5. 2011 se naše skupinka španělštinářů v čele s p. prof. Mikuškovou vydala do španělské restaurace Pata Negra. Restaurace sídlí v Ostravě-Zábřehu. Dveře nám otevřel majitel pan Jiří Nenička. Sedli jsme si kolem stolu, kde již byly nachystány talířky s vekou, typickým ovčím sýrem a salámem. Během ochutnávání nám pan Jiří přinesl ve sklenicích polévku Gazpacho. Gazpacho je polévka, která je podávána za studena – nejlépe vychlazená. Následujícím chodem byl bramborový salát s tuňákem. Dále jsme ochutnali paellu. To je pokrm z rýže podobný rizotu doplněný o mořské plody. Ke každému jídlu jsme si vyslechli i krátké povídání o jeho přípravě a historii. Asi po dvou hodinách, které byly plné jídla, jsme se vydali zpět na zastávku a rozjeli jsme se do svých domovů.
Marcela Dvořáková, 6B8
Naše profesorka španělštiny k nám přišla jednu hodinu s docela zajímavou pozvánkou do zrovna ne známé španělské restaurace Pata Negra. Všichni nadšeně souhlasili, a tak jsme se domluvili na 23. 5. místo hodiny jazyka.
Už po vstupu na mě začala působit příjemná atmosféra převážně dřevěného interiéru a Španělsko dýchalo prakticky ze všeho, na co oko padlo. Uvedl nás příjemně vyhlížející majitel a na stole už na nás čekaly salámy s bagetami. Po ochutnání iberické šunky, choriza a dalších salámů světových kvalit jsme přešli ke gazpachu. Při degustaci se nám dostávalo podrobné přednášky a za sebe mohu říct, že mě dost obohatila, co se týče znalosti španělské gastronomie.
Po gazpachu následovala ensaladilla rusa, což je salát z tuňáka, brambor, zeleniny a majonézy. Takový lepší ekvivalent klasického bramborového salátu. Následně přišla španělská tortilla, což je pokrm z brambor a vajec, který mi chutnal asi nejvíce. Hned jsem si ho udělal doma a skoro se strhla bitka, kdo bude mít poslední kus :-). Celé menu zakončila paella s mořskými plody, zlatý hřeb, který chutnal náramně dobře, asi jako vše, co jsem ten den okusil.
Rozhodně mi tato zkušenost dala mnoho a po ochutnávce pravých salámů, ne toho, co nám strkají v supermarketech, mohu s klidem říct, že Pata Negra ve mně stopu opravdu zanechala, samozřejmě v kladném smyslu slova. Díky paní profesorce španělštiny Gabriele Mikuškové, že si našla čas a obohatila naši výuku netradičním způsobem.
