12. října se vydalo 84 studentů z 4A8, 5B8, 1A4, 2A4 v doprovodu 4 pedagogů na tradiční historickou exkurzi do Osvětimi, kde za sychravého počasí navštívili expozice muzea tábora Auschwitz a vyhlazovacího tábora Birkenau. Někteří z nich se o své zážitky odhodlali podělit:
Eliška Černíková: Exkurze do Osvětimi byla zajímavá, naučná a trochu děsivá. Jsem ráda, že jsem se toho tolik dozvěděla o tomto období a měla možnost si uvědomit, čím vším si tito lidé museli projít. Bylo docela depresivní prohlížet si brýle, boty, vlasy a věci, které Židům patřily. Celkově procházení se po místě, kde zahynuly statisíce lidi, kde práce zabíjela, kde člověk nevěděl, jak bude pokračovat jeho život, bylo smutné a stresující.
Jan Bílek: Do Osvětimi jsem se ze začátku těšil, ale potom, co jsme zhlédli dokument, jsem měl velké obavy, jestli se tam z toho někde nesložím, a byl jsem nervózní. První tábor na mě působil až nevinně - zvláštně. Druhý tábor jsme prošli docela rychle (uteklo to) a až po konci prohlídky jsem si vlastně uvědomil, že jsem navštívil místo, kde se psala nejčernější historie vůbec... Hodně mi to dalo a myslím, že by si to měl zažít každý.
Lukáš Šugárek: Rozhodně to byla hodně náročná exkurze. Hodně mě překvapilo, jak je komplex Birkenau rozsáhlý a také kolik lidí bylo doslova namačkáno na sebe v domech. Když jsme vkročili do plynové komory a ke zdi, kde probíhala tzv. hygiena vězení, tak to byla silná místa a cítil jsem zvláštní pocit, když na těchto místech umíralo tolik lidí. Také bylo strašné, jak se snažili z člověka dostat nejvíc, co to šlo. Že i tělo z plynové komory prohledali a ostříhali...
Johana Ševčíková: Výlet do Osvětimi byl opravdu intenzivní zážitek. Ze samotného místa sršela negativní a smutná energie. Při procházení po chodbách jsem cítila na bedrech obrovské břímě všeho neštěstí a slz místních vězňů. Opravdu to muselo být strašné a nedokážu si představit, že by se něco takového stalo dnes mně nebo mému okolí. Na druhou stranu si ale myslím, že by této skutečnosti měl na vlastní oči čelit každý a alespoň jednou se do Osvětimi jet podívat.
Matěj Skopal: Představit si, jaké to bylo v Osvětimi za války, je nemožné. Všechna místa jsou jenom výkladem učitelů ve škole, dokud všechno neuvidíte na vlastní oči. Fotografie, zavazadla, oblečení vězňů, a hlavně to, že se procházíte na místě, kde před několika lety chodili vyhublí a vyčerpání vězni, ze kterých většina byla nevinně odsouzena do tohoto táboru smrti. Určitě doporučuji každému si tam zajet, abychom nezapomněli na hrůzy, které se v téhle době děly.