Předmětová komise D, Z a ZSV i letos v dubnu zorganizovala tradiční exkurzi do Osvětimi. Žáky kvart doplnili jejich starší spolužáci, a tak jsme se v obrovském počtu 90 účastníků dopravili na místa, kde umíraly statisíce občanů z různých částí Evropy. Nejprve jsme zhlédli film v angličtině o Osvětimi. Potom, rozděleni do tří skupin, jsme si postupně prohlédli jednotlivé bloky vyhlazovacího tábora Auschwitz. U Zdi smrti jsme položením květin uctili památku zavražděných. Letos jsme navštívili i Blok 17, kde je expozice o našich obětech šoa. Podívali jsme se do plynové komory a krematoria, které svědčí o promyšleném způsobu likvidace obětí. Autobusem jsme přejeli do nedaleké Březinky, kde následovala prohlídka zděných baráků, rampy a částí tábora, včetně baráku smrti. Na tvářích mladých lidí i ostatních návštěvníků bylo vidět, jak na ně toto místo působí. My máme to štěstí, že jsme se mohli vrátit do svých teplých domovů, k milovaným blízkým...
Výlet do Osvětimi byl velice zajímavý. I přes deštivé a pochmurné počasí jsme přežili a dojeli zpět v pořádku. Bylo to velmi ohromující, zároveň strašidelné a hrozné. Když jsem si představovala, jak tam ti lidé žili, stahoval se mi žaludek.
Lucka Adamíčková, 1A4
Horší pocity v nás vyvolávala Březinka než Auschwitz, ale v 1. táboře byla nejhorším zážitkem návštěva plynové komory. Pochmurnost tohoto místa ještě podtrhovalo deštivé počasí. Dozvěděli jsme se mnoho informací o koncentračních táborech. Vyslechli jsme ojedinělé příběhy vězňů, což nám pomohlo představit si hrůzu jejich prožitků a tohoto místa.
Veronika Kadelová a Kateřina Albrechtová, 1A4
Sice bylo škaredé počasí, ale vyslechli jsme si zajímavý a poučný výklad. Prohlédli jsme si místa, kde pracovali a přespávali-to bylo z celého výletu nejzajímavější. Díky deštivému počasí to na nás působilo pochmurně a depresivně, když jsme si měli představit, v jakých podmínkách žili a jak málo měli jídla a oblečení. Byl to velice emotivní zážitek.
Marie a Klára, 1A4
V sedm hodin ráno jsme se natěšeni vypravili směr koncentrační tábor Osvětim. Po dvou hodinách jízdy, kdy jsme si mohli jen domýšlet, co nás čeká, jsme dorazili do našeho prvního cíle. Nejdříve jsme navštívili tamní kino, kde nám byl promítnut půlhodinový film o tom, co se během války v koncentračních táborech vůbec dělo. Začali jsme se bát. Pochmurné počasí a hlavně silný déšť nám to vůbec neulehčil. Se sluchátky na uších, do kterých nám snaživě česky mluvila polská průvodkyně, jsme postupně navštívili několik bloků, kde je vystavena expozice fotografií vězněných lidí z různých končin Evropy, jejich majetku, vlasů, a dokonce i bot a zubních kartáčků. Po zhlédnutí expozice jsme drželi minutu ticha u zdi, kde muži z SS zabíjeli vězně. Posléze jsme jeli autobusem do Březinky, kde jsme teprve viděli, co je to koncentrační tábor. Bylo to hrozné.
Vítek, Katka, Katka, 1A4
Dle našeho názoru na nás exkurze zapůsobila černě, ale poučně. Velmi se náš to dotklo, dokázali jsme se vcítit do pocitů statisíců nejen židovských vězňů, kteří v Osvětimi prožili nejhorší chvíle svého života. Z exkurze jsme si odnesli určitě více než z výkladu na základní škole.
Brigita, Kristina a Jiří, 1A4
Ve čtvrtek 10. 4. proběhla exkurze do koncentračního tábora Osvětim a Birkenau. Nebyl to výlet jako každý jiný, žádný smích a zábava, ale všichni si bohužel uvědomovali, co nás čeká. Všechno, co jsme od této exkurze čekali, se nám ukázalo ještě v daleko horším světle. Nebyl nikdo, na koho by nezapůsobilo to, co viděl, ať už to byly fotky, dokument nebo pozůstatky po obětech. Nakonec osamocený a hrůzný Birkenau. Způsobil, že na tento výlet nikdy nezapomeneme.
