Tak už je to za námi, funění, svaly napjaté k prasknutí, pot stékající z čela, spousta adrenalinu a ... bohužel i pohled na záda našich studentů. Na sobotním 52. ročníku Ostravského maratonu se jednoznačně ukázalo, že holedbat se dopředu se nevyplácí. Studentská štafeta i přes úvodní potíže se svým sestavením nakonec v sobotu nastoupila v plné síle. Síle, s níž naše kantorská sestava, jak se záhy ukázalo, nedokázala udržet krok. A přitom to začalo tak nadějně. Pan profesor Kotek, maratonský matador, nasadil tempo a pomyslný štafetový kolík nám předával v závěsu za maratonskými sprintery. Začátek byl tedy dobrý, měli jsme před studenty sice malý, přesto náskok. Ambice na porážku našich vyzyvatelů nám tepala v nohách a touha dokázat, že nepatříme do starého železa, nás hnala po sedmikilometrové trati, seč nám síly stačily.

Vše však bylo marné. S běžeckou formou Honzy Hammera, Michala Dymáčka, Mariana Krejčího, Radka Zemana, Jakuba Šlachty a Jirky Hofírka jsme se nemohli srovnávat. Nepomohlo ani nesportovní vyhrožování snížením známky, psí oči a vyžadování soucitu s našimi stárnoucími kostmi. Prostě byli lepší a nandali nám to na plné čáře. Úvodní věta, že jsme viděli jen záda našich studentů, není vlastně až tak úplně pravdivá. Kdybychom viděli aspoň jejich záda, nebyla by naše porážka tak drastická. Studentská štafeta nám záhy zmizela z očí a my jsme jen marně doufali, že jsou jen o zatáčku před námi. Nebyli. Jejich náskok narůstal a v celkovém čase nás porazili o víc než 22 minut. Ani se nebudu pokoušet o tvrzení, že jsme je nechali vyhrát schválně, aby neodcházeli z maratonu s brekem, stejně by mi nikdo nevěřil. Prostě byli lepší, k čemuž jim bez nepřejícné závisti gratulujeme, sportovně jsme uznali svou porážku a sklonili se před jejich výkonem. Ale příští rok, to už se porazit nedáme!!!! Takže, naši milí přemožitelé a případní další vyzyvatelé, těšte se, příští maratonskou štafetu ovládneme my!!

Ačkoli jsme totiž letos nezvítězili, atmosféra maratonu, skvělá soutěživost mezi námi a studenty a vůbec vše okolo, v neposlední řadě i to, že jsme svým během přispěli opět společnosti Kola pro Afriku, nás navnadily natolik, že si 53. ročník nenecháme ujít. A už teď se těšíme, s kým z našich studentů budeme měřit síly příští rok!

A na závěr ještě pár statistických dat ohledně našich výsledků: Studentská štafeta (a to bych si dovolila odhadovat, že svým věkovým složením byla nejmladší ze všech štafet) skončila na skvělém 9. místě s celkovým časem 3:16:02 z celkového počtu 40 štafet. Naše kantorská štafeta s časem 3:38:36 se umístila na 25. místě.