Dne 10. června proběhlo v ostravském Divadle loutek oceňování žáků a žákovských kolektivů města Ostravy. Své zástupce zde měla kromě základních škol i gymnázia Volgogradská či Olgy Havlové, a samozřejmě ani to naše, hrabůvkovské, nesmělo chybět! Mezi oceňovanými studenty byli hlavně úspěšní matematici a tanečníci, proto ti naši, hudebník Jakub Kubis a divadelníci z dramatického kroužku, opravdu vybočovali z davu. A být originální, vynikat v něčem jiném než ostatní, to se v dnešní době cení!
Na programu bylo kromě samotného vyhlašování, kterého se mimochodem neujal nikdo jiný než Tomáš Vojkůvka z prvního ročníku naší školy, také divadelní představení. Jeho název jsem bohužel buď nepostřehla, nebo nám vůbec nebyl sdělen, ale protože jsem se ani od ostatních nedočkala odpovědi na otázku, jak se to dnešní představení vlastně má jmenovat, pravděpodobně asi skutečně jeho název vůbec nepadl. Ať tak či onak, hra byla podle mě velmi povedená a chtěla bych vyzdvihnout výkon herce hrajícího jednu z hlavních rolí, který i přes svůj čerstvý úraz nohy doslova doskákal na pódium a hrál, jako by se nic nestalo.
Děj bych byla schopna nastínit asi jen velmi kostrbatě, proto pouze zmíním, že se v něm vyskytovali myšák Miky, dva studenti z internátu, přísné učitelky, pudinková bábovka a tetování. Myslím, že podle tohoto popisu si asi nic moc nepředstavíte, ale zřejmě si domyslíte, že se jednalo o představení dost svérázné, veselé, ale chvílemi také s poměrně vážnou myšlenkou...
Celkově bych ostravské odpoledne v Divadle loutek rozhodně hodnotila kladně a myslím, že bychom na naše studenty a spolužáky měli být právem pyšní, protože se dokázali v obrovské konkurenci celé Ostravy prosadit a zaujmout svým nadáním...
Kateřina Harhajová
Text Katky Harhajové vypovídá o všem podstatném, proto netřeba příliš mnoho doplňovat. Na závěr bych chtěla jen zmínit, že naši studenti se vyhodnocení chopili s grácií a noblesou a právem na ně můžeme být hrdi. Stejně tak pyšní můžeme být na výkon Tomáše Vojkůvky, který celé předávání spolumoderoval, a na Jakuba Kubise, který nejen že získal dvě ocenění, ale průběh předávání cen ještě zpestřil svou hrou na klavír. Divadelní představení, které jsme pak společně zhlédli a jemuž Katka, přestože se jí líbilo, nemůže přijít na jméno, neslo název Marvin a bylo příjemnou tečkou za celým slavnostním odpolednem.
