Dne 14. 3. 2016 jsme se jakožto studenti tříd 1A4, 5A8 a 5B8 (v neúplném složení) vydali na lyžařský kurz do Velkých Karlovic, údolí Léskové, na hotel Galík. Cesta proběhla bez problémů, sluníčko svítilo a nálada se nesla v dobrém duchu.
Po příjezdu, vybalení se a dobrém obědě jsme vyrazili na svah. Pokročilejší lyžaři na Razulu a ti méně zdatní, spolu s těmi, kteří na lyžích či snowboardu ještě nestáli, na sjezdovku Horal. Základem všeho je umět padat, proto jsme se nejprve pořádně “oťukali” o zem pokrytou sněhem. Následoval “kurz” udržení rovnováhy a pro snowboardisty velice důležitý krok “koloběžka”. Po seznámení se s našimi prkny jsme se suverénně vrhli na vlek. Pro mnohé to byl zprvu boj, ale to se během pár dní změnilo. První sjezdy se mohly zdát trošku neohrabané, avšak my jsme je zvládli s pořádnou dávkou elegance. Na hotel jsme se po třech hodinách vraceli s úsměvem na rtech a bolestí ve všech možných částech těla. Odpočinek na hotelu a teplou večeři jsme velmi ocenili. Večer bylo na programu určení služby a programu pro příští den, promítání dokumentů o technikách snowboardingu a lyžování a také oznámení soutěže o “zlatého tygra”, jejímž vítězem bude ten, kdo během kurzu nasbírá nejvíce pádů.
Přes noc nasněžilo, a tak jsme ihned po snídani zase radostně vyjeli na sjezdovky. Nejprve jsme si osvěžili zkušenosti z předchozího dne a vrhli jsme se na složitější prvky. Pro lyžaře to znamenalo ježdění po hranách, pro snowboardisty to byly obloučky. Pádů začalo přibývat, především s vlekem většina z nás usilovně bojovala. Díky našim skvělým profesorům jsme ale vše zvládli. Toho dne jsme vůbec nelenili, jen na chvilku jsme se vrátili na hotel, dali si chutný oběd, krátký odpolední klid a zase zpět na svah. Odpoledne byl sníh v lepším stavu, proto jsme se vůbec nebáli zkoušet nově naučené techniky, kterých jsme se třeba ještě dopoledne obávali. Večer, celí obití, naražení, s novými modřinami, jsme zhlédli další krátké dokumenty a pobavili se u karaoke.
Třetí den jsme lyžovali jen dopoledne. Došlo k jednomu úrazu, který však naštěstí nebyl životu nebezpečný. Odpoledne jsme se odreagovali a skvěle zasmáli u bowlingového turnaje. Kdo chtěl, mohl si jít odpočinout ještě do sauny. Aby těch her nebylo málo, večer se hrály “židličky” a “kostka”, což mnohé stálo více úsilí než dopolední “lyžovačka”.
Ve čtvrtek se část z nás opět rozhodla jít na svah. Ostatní chtěli za doprovodu profesorů Hegedüse a Skály pro změnu zdolat hřeben Soláně. Byla to fuška, která nám však dovolila kochat se pohledem na Javorníky, Pustevny, Lysou horu a jiné okolní vrcholy. První zastávkou nám byla Soláňská zvonička, kde jsme mohli vidět spoustu krásných ručně vyráběných suvenýrů, a dokonce některé z nich i koupit. Od zvoničky jsme pokračovali směrem k rozhledně na vrchu Miloňová, ze které se nám naskytl krásný pohled na celé Velké Karlovice. Tato přibližně patnáctikilometrová túra byla velmi povedená, počasí nám přálo - sluníčko nás hezky hřálo. A po dobrých čtyřech a půl hodinách jsme dorazili do cíle - přímo na hotel. Večer jsme odhalili vítěze “zlatého tygra” a zatančili si v klubovně.
Poslední den jsme vyklidili pokoje, naposled si zahráli bowling a vrátili se zpět do Ostravy, do našich domovů. Tento lyžařský kurz byl celkově velmi povedený, až na pár menších úrazů se nic hrozného neudálo, všichni jsme si ho narámně užili, lépe se poznali mezi sebou i s profesory, a hlavně jsme si dali pořádně do těla a zlepšili si naše lyžařské dovednosti.
