Letos se organizovaly tři sportovní kurzy. Rafty v Rakousku mi byly zatrhnuty a do Tater z naší třídy nikdo nechtěl, tak na mě logicky zbyla Lužnice. Na kole jsem neseděla už nějaký ten pátek a pádlo nikdy nedržela v ruce, proto jsem počítala, že tento cyklisticko-vodácký kurz pro mě bude horor. Mé nejhorší představy se naštěstí nevyplnily a já byla dokonce příjemně překvapena!

Po příjezdu do kempu jsme ihned začali s výcvikem. Loď jsem se svým zadákem dotáhla k řece, zjistila, že je velmi vratká, ale nakonec jsem se šploucháním zahučela dovnitř a popadla pádlo. Byla jsem sice seznámena, co s pádlem dělat, ale očekávání se nesloučilo s realitou, a tak jsme se notnou chvíli plácali na místě a pomalu si plnili loď vodou. Nakonec jsem však chytila pádlování do ruky a už jsme směle vyrazili po klidné řece. Několik posádek se převrhlo, takže jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli teplotu vody a způsob, jak dostat vodu z lodi. Po úspěšném přiražení ke břehu jsme pod vedením prof. Kuldana, který společně s p. Hegedüsem, Matuškou a Kotkem tvořili organizační tým, jeli na kolech prozkoumávat oblast. Seznámením s krajinou jsme ukončili tento první den.

Druhý den se nesl ve znamení cyklistiky. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a vyjeli. Rychlejší a fyzicky zdatnější navštívili zámek Hluboká a já s pomalejší skupinou v čele s p. Kuldanem jela prozkoumávat krásy zdejších rybníků, Třeboně a Schwarzenberské hrobky. Celkově jsme ten den najeli asi 65 kilometrů a kol jsme měli plné zuby. K večeru jsme se pokoušeli rozdělat oheň, ale vlivem vysoké vlhkosti vzduchu dřevo nehořelo, takže jsme si zazpívali u doutnající hranice.

Příštího dne se vyjelo na řeku Nežárku, jejíž 20kilometrový úsek jsme měli naplánovaný sjet v  lodích. Teplota z rána nepřesáhla hranici 12 stupňů, proto jsme měli dostatečnou motivaci, abychom neskončili v řece. Plavba neprobíhala bez překážek. Čekala na nás nejen spousta nástrah v podobě jezů, které se daly projet, na některých jsme lodě přenášeli, ale také meandry a zrádné vrbičky, ve kterých skončila nejedna posádka. Večer jsme se opět pokusili rozdělat oheň, tentokrát již se suchým dřevem, které jsme našli v nedalekém lese. Jakmile oheň hlasitě praskal, p. Kuldan a Kotek donesli kytary a do jedenácté hodiny jsme zpívali známé i neznámé písně.

Čtvrtý den se za značného mručení provlhlých a od komárů poštípaných studentů opět vyjelo na kola. Počasí moc nepřálo, byla hrozná zima, ale i tak pomalejší skupina zdárně zdolala zámek Červená Lhota a bez nehod jsme se vrátili zpět na večeři.

Poslední den dopoledne se naposledy zdolávala řeka, tentokrát z kempu do Soběslavi. Řeka vůbec netekla, proto jsme pádlovali jako o život a ti, kteří ještě popadali dech, obdivovali říční krajinu. V Soběslavi na nás čekal minibus, který nás i lodě dovezl do kempu a začalo balení. Nakonec jsme až po půlnoci dorazili zpátky do Ostravy, ale rozhodně tento sportovní kurz stál za to!