ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Leaders for a Day - Proč studovat jazyky?

02. - 11. 05. 2014
 Stanislav Riger, 8A8, Dagmar Štensová,
25. 11. 2013

Často se setkáváme s tím, že je studium jazyků zanedbáváno. Můžeme pořád dokola opakovat, že je to důležité, že se zvýší šance vyjet do zahraničí, získat kontakty, navázat přátelství a do budoucna na základě jazykových schopností i mít lepší šance na pracovním trhu. Ti chytřejší to vědí, a tak si přečtěte reportáž vašeho spolužáka Standy Rigra, který nasbíral cenné zkušenosti v Bruselu. Na soutěži se studentskou firmou získal individuální ocenění za prezentační dovednosti a vůdčí schopnosti a vyhrál zájezd do Belgie s velice zajímavým programem.

Dagmar Štensová, vyuč. Fj a Jr


pondělí 14. 10. 2013 8:45

„Bonjour!“ Letadlo právě dosedlo na National Airport v Bruselu. Na soutěži se studentskou firmou v Londýně jsem získal individuální ocenění za prezentační dovednosti a vůdčí schopnosti. Vyhrál jsem tak zájezd do Belgie s úžasným programem. Mám domluvenou schůzku s kamarádkou z Maďarska, která studuje v Belgii a s níž se znám z Londýna. Svižným krokem procházím obrovskou letištní halu a dostávám se k autobusovému stanovišti. Na automatu volím lístek na linku 12, která mě zaveze do centra Bruselu. Díkybohu, že studuji francouzštinu, jinak bych se asi ztratil.


9:45

„I’m standing in front of a big black board with train departures!“ S telefonem u ucha hledám na vlakovém nádraží maďarskou kamarádku. Cesta autobusem – letištním expresem – byla nezapomenutelná. Asi dvacetkrát mi někdo stál na noze a asi čtyřicetkrát jsem šlapal po cizích nohách já. Po šťastném shledání jsme se s Annamari rozhodli dojít pro snídani. V Bruselu mají nejlepší vafle na světě. Jahody, zmrzlina, šlehačka, čokoláda – ten stánek je hned vedle čurajícího chlapečka, který měl na sobě oblečenou kšiltovku a nějaké sportovní oblečení. „I swear he was naked on Saturday,“ slyším huhlat snídající Maďarku. Prší. Prý tady prší pořád.


11:15

Z tahání kufříku na kolečkách po Bruselu, kde jsou kočičí hlavy úplně všude, mi už drnčí celé tělo. Viděl jsem královský palác, centrální náměstí (úchvatné!), velký kostel a spoustu a spoustu dalších krásných památek. Má bruselská průvodkyně v historii zběhlá nebyla, tak jsme se většinou francouzsky ptali, před jakou krásou to vlastně stojíme. Sedám na metro, loučím se s Annamari a jedu se ubytovat v hotelu Thon.


11:30

„Pour aller à l’hôtel Thon, s’il vous plaît?“ Dost možná mě na správný směr navedli politici Evropského parlamentu nebo Rady EU. V „evropské části“ Bruselu jsou vlastně jen politici. A vysoce postavení manažeři a úředníci. A taky je tady spousta ambasád, hotelů, úřadů a všemožných kanceláří.


11:40

Check-in na hotelu. Přivítají mě dvě usměvavé JA Alumni Elena a Elina. Předávají mi spoustu materiálů, poukazů a odznáček, který mám dva dny nosit, abychom se poznali. Při cestě do třetího patra se cítím jako vánoční stromeček.


12:45

Na překrásný hotelový pokoj v celkově luxusním hotelu dorazil i můj spolubydlící Riku z Finska. Super kluk. Jdeme spolu na oběd do hotelového bufetu. Tam se potkáváme se spoustou dalších lidí. Představujeme se. Jména jsou poněkud problematická, každý národ má pro jména různá specifika a většinou si je navzájem musíme hláskovat. Stanislav jsem vzdal. Všem se představuji jako Stan.


14:00

Začíná program. Ve zkratce: dozvídáme se, co se bude dva dny dít, hrajeme seznamovací hry (stejná komedie se jmény, ale už si většinu pamatuju!), hrajeme další hry (Jsem reportér a ptám se Angely Merkelové (Estonec Aksel) na různé otázky tak, aby na to ostatní přišli. Tak trochu Partička.), posloucháme přednášky o digitalizaci komunikace, sdílení apod., velmi zajímavá přednáška je o iniciativě Close The Gap, doporučuji si o ní něco přečíst.


19:00

Jdeme na večeři do velmi stylové restaurace. Rád bych řekl, co všechno jsme měli, ale opravdu to nedokážu pojmenovat. Předkrmů byla spousta a ležely různě na talířích všude na stole. Každý si mohl vzít, kolik chtěl, čeho chtěl. Všechno bylo neuvěřitelně dobré.


22:00

Na hotelu jsme se připravili na další důležitý den. „Good night.“


úterý 15. 10. 2013 8:45

Sedím v taxíku s krásnou a příjemnou Belgičankou Lucy. Hotelová snídaně byla bezva (ano, jídlo bylo na celé akci to nejlepší). Lucy vystupuje první a jde do centrály magazínu Le Soir. Mě taxikář veze k burzovnímu paláci. Když přijdu dovnitř a oznámím, že jdu za chairmanem společnosti NYSE EURONEXT BRUSSELS Vincentem Van Desselem, vrátný je poněkud zaskočený. Vysvětluju, že jsem ze studentského programu. Vrátný volá do jeho kanceláře, načež přijde odpověď, že mě může vyzvednout až v 10. Sedím a čekám.


9:30

„Uuuuuuuuuuuuuuuuuíííííííííííííííííííííííííííí!!!“ „What’s that?“ ptám se. „Fire alarm. You have to leave the exchange. Stay next to the church opposite,“ odpovídá vrátný. Všichni museli opustit budovu a já se tak s velevýznamným člověkem, se kterým strávím celý jeho pracovní den, setkávám venku. „This is very interesting beginning,“ vítá mě. Mám podezření na vrátného, že ten poplach spustil schválně, protože mu mě bylo líto a věděl, že bude i chairman muset ven.


9:45

Jsme v prostorné, hezky zařízené, dřevěné kanceláři. Shadowing program (nevím, jak to přeložit do češtiny) začíná. Van Dessel mi vysvětluje základní principy burzy. Poté přichází jeho kolega a řeší rozpad současné burzy NYSE EURONEXT zpátky na NYSE a EURONEXT. Je to asi po pěti letech, co se společnosti spojily. Poté přichází na interní rozhovor s další kolegyní. Nesmím být přítomen, starají se o mě jiní zaměstnanci burzy. Poznávám celou budovu, funkce jednotlivých lidí. Cítím se jako malé dítě v obrovském světě. Ačkoli už díky tomu, že jsem se sem dostal, mohu říct, že se mi povedlo něco mimořádného, tady jsem menší než maličký.


13:00

Jdeme na oběd. Procházíme přes to nejkrásnější náměstí, jaké jsem kdy viděl. Jsou to bývalé cechovní budovy. Historické budovy patřily kovářům, pekařům, krejčím a podobně. O kousek dál je luxusní malá restaurace provoněná rybami. Prý musím zkusit něco tradičního belgického. Jako předkrm dostanu minikrevetky zapečené se sýrem v trojobalu. Celé to vypadá jako velká kroketa ve tvaru kvádru. Na druhé jídlo nám přinesou „steak americano“ třený ze syrového masa. Něco jako tatarák, který miluji, ale tady dávají jako přílohu hranolky a majonézu. Nechápu. Ano, Belgičané jí hranolky úplně ke všemu, Van Dessel tvrdí, že tady vznikly, ale co je moc, to je moc. Tatarák a hranolky? U jídla se bavíme o našem automatu na točené pivo. Velmi ho to zajímá. Poté mi vysvětluje, jak začal on s investováním do akcií, a jak mám začít já.


16:30

Po návratu do kanceláře a rozebírání lidských povah a oproti burzovnímu systému už méně závažných témat se musíme rozloučit. Jedu metrem na norskou ambasádu, kde se koná přednáška Neelie Kroes o konexi Evropy, boji za zrušení roamingu a wifi zdarma v celé EU. A tady začínají mé zdravotní potíže. Asi to bylo tatarákem s hranolkami. Nebudu to blíže rozebírat, ale místo účasti na další vybrané večeři jsem ležel v posteli v hotelu.


středa 16. 10. 2013 9:00

Vstávám, je mi špatně, snídám suché toasty a černý čaj, balím, odjíždím na letiště. Až na noc z úterka na středu byla tahle akce jednou z opravdu nejlepších, jaké jsem kdy zažil. Zkušenosti, nové kontakty, přátelství a hlavně super zážitky mi zůstanou navždycky. Dokázal jsem i sám sobě, že v běžných situacích bez větších problémů mohu fungovat ve francouzštině stejně jako v angličtině. Brusel jsem si zamiloval. Tak kam příště?

Stanislav Riger, 8A8