James Joyce – Dubliňané. To byla kniha, již obdrželi všichni postupující do finálového kola, které se konalo 12. června v budově Pygmalionu.

Už na obalu stála slova jako pijáctví, neupřímnost, násilí, osamocení, zklamání, sebenenávist a zoufalství. Jsou dny, kdy máte náladu… dovolit si nemít náladu. A já jsem naštěstí ten den měla. Takže jsem pokračovala v četbě a po chvíli propadla poutavému popisu nátury lidí v Irsku, který byl realistický až naturalistický.

Nejsem sice Dubliňan, zato Dubiňan, a život na Dubině na vás zanechá určité stopy. Povídky byly sice ponuré a depresivní, ale občas prozářené zvláštním temným sarkasmem, například ve větách „But what would grammar matter if he really loved her?“ nebo „Her family had seemed happy then. Her father was not so bad then, and besides, her mother was still alive.“

V soutěži jsem získala druhé místo, byla jsem tedy oceněna diplomem a čtečkou. Většinou si po náročném úkolu oddychnu, ale nyní můžu upřímně říct, mrzí mě, že už je po všem. Že si budu muset zase sama hledat knihy na čtení. Určitě začnu poslední knihou, kterou dostali všichni účastníci – „From the Craddle to the Grave“.