nahled

Když nechybí fantazie, hravost, talent ani radost aneb Septimy versus oktáva ve finále

Po čtyřech měsících bojů na poli literatury ve spojení s matematikou, chemií, zeměpisem či cizími jazyky zná po 25. březnu Velká literární soutěž svého druhého vítěze. A přestože finalisté vzhledem k počtu zúčastněných tříd vyššího gymnázia nebyli až takovým překvapením, o vítězi se to říct nedá.

K ostříleným finalistům loňského ročníku septimě B a k septimě A, která loni skončila jen krůček od postupové příčky, totiž letos přibyla oktáva A. V loňském ročníku velmi laxní a ani letos po celé čtyři měsíce bojů nevystoupili v plné síle, poslední úkol dokonce vypočítavě bojkotovali. Nejdřív mě to štvalo, pak jsem ale pochopila, že šetřili síly na finále. A vyplatilo se. Vyhráli.

Ač při přípravě úkolů literární soutěže, pro vyšší stupeň gymnázia obzvlášť, vždy trnu a propadám beznaději, zda se tihle naši dospěláci budou chtít ještě vůbec bavit, najdou si čas mezi tolika studijními, mnohdy i pracovními povinnostmi na hrátky s literaturou, nebudou ohrnovat nos nad infantilností a trapností úkolů, po finále jsem vydechla úlevou. Neb ať si o úkolech mysleli, co chtěli, nedali to na sobě znát a s velkou vervou se pustili do jejich plnění. Nacvičovali zvukovou báseň, co třída to originální provedení, vytvořili báseň na dle mého názoru nespojitelná a nezrýmovatelná slova, v níž bravurně navázali na ironii a důvtip středověké žákovské poezie a neodpustili si řádnou palbu do své studijní morálky, nových maturit, nás kantorů...

Zlatým hřebem pak byla pantomima na básně J. H. Krchovského. A přestože Krchovský je po čertech dekadentní básník, pantomimické provedení jeho veršů našimi studenty Krchovského dekadenci ještě zdekadentnilo a za některé kousky by se nemuselo stydět ani Národní divadlo, nebo vzhledem k obsahu spíš některá z našich předních avantgardních scén (Same, už teď si na tvá představení rezervuji vstupenku :-). A nejen já a porota, ale i soupeři si navzájem tleskali a projevovali obdiv nad výkony nejen svými, ale i svých protihráčů. A toho si vážím.

A po opravdu nevšedním uměleckém zážitku následoval úkol sportovně-vědomostní. Ač oko tělocvikáře by nejspíš hořce zaplakalo nad sportovními výkony studentů, v nichž střelba plyšovým míčem na koš se stala metou, ke které je naši tělocvikáři nejspíš ještě nedovedli, mé srdce češtinářky jásalo. Snažila jsem se pro tento úkol totiž omezit čítankové znalosti literatury a soustředit se spíš na moderní autory, které nikdo z nich ještě neprobíral, přesto odpovědi znali. Murakami, Balabán a další čeští i světoví autoři blízcí mému srdci pro ně nejsou žádnou neznámou. Ukázali tak, že do finále opravdu patří.

Závěrečná dvojverší na fyzikální pojmy už byla jen onou pověstnou třešničkou na dortu celé soutěže a celých dvou hodin jedinečných uměleckých zážitků, literárního veselí, inteligentního humoru a smíchu. A když už jsme u smíchu, do toho asi nebylo porotě a já jim onu svěřenou nevděčnou roli vůbec nezávidím. Rozhodnout bylo těžké, objektivní laťka neexistovala a všechny výkony si zasloužily maximální obdiv. O závěrečném pořadí pak bylo rozhodnuto následovně: 3. místo 7A8, 2. místo 7B8 a vítězem se stala třída 8A8.

A přestože ceny byly lákavé a vyhrát 1000 Kč do třídního fondu a stát se nejliterárnější třídou na škole je určitě velkou motivací, pro mě bylo hlavní, že se snad všichni pobavili, dokázali, že si umí hrát, mají velkou fantazii i vědomosti a umí se přenést i přes to, že by výkony hodnotili třeba jinak. Pro mě to byly jedinečné dvě hodiny radosti a úžasu a tajně doufám, že i finalisté to vnímali stejně jako já a že i příští rok na mé „infantilní“ nápady přistoupí se stejným elánem. Za porotu i organizátory jim děkuji za zážitek, který nám zprostředkovali, a kdo tam nebyl, může jen závidět.

nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled nahled
Použijte prosím moderní prohlížeč (např. Google Chrome, Mozilla Firefox nebo Microsoft Edge).