ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Kdopak by se Heligonky bál aneb Den poezie 2018

13. 11. 2018
 Mgr. Michaela Böhmová,
16. 11. 2018

A je to zase tady. 13. listopadu 2018 opět vstupujeme na prkna Heligonky. Naštěstí je úterý, ne pátek, takže navzdory datu a tématu o strachu, strašidlech, fobiích… se nemáme čeho bát. Snad...

Začínáme opět chaosem, jak je u nás zvykem. Zaplétáme se do kabelů mikrofonů, hledáme zvukové nahrávky, bojujeme s projektorem, zatímco v Heligonce se to hemží 90 účinkujícími, kteří netrpělivě čekají na generální zkoušku. A protože čas kvapí, zkoušíme v zběsilém a pak ještě zběsilejším tempu – zkus si jen nástup, první sloku, ty to určitě umíš....

Jedeme dál, pátá hodina se neúprosně blíží a první diváci už nakukují do sálu. Srdečně je vítáme, rozdáváme ručně vyráběné záložky do knih se strašidelnými motivy a doufáme, že všechen ten dav do sálu usadíme. A povedlo se. Hlediště je plné do posledního místečka, všichni dobře naladěni, upíjejí svou kávu, pojídají chlebíčky a do toho odbíjí pátá a my začínáme.

Jana Matoušková s Anetou Koudelovou, coby moderátorky celého pořadu, se suverénně ujímají slova, bez jediného zaváhání startují náš pořad. A tím jako by daly tón všem dalším vystoupením. Čísla se střídají v rychlém sledu, kluci z oktávy, povýšeni asi pět minut před začátkem pořadu na správce všech mikrofonů, mistrně zvládají během několika vteřin nastavit všechny mikrofony tak, aby šel slyšet zpěv, hudební nástroje, recitace, divadelní vystoupení…, prostě vše, co jsme si pro diváky připravili.

V hledišti se střídá smích s napětím, zamyšlením, vážné chvilky střídají ty veselé, komické se střídá se strašidelným i tragickým a 90 žáků od prim po oktávy předvádí to nejlepší, co v nich je. Učíme se bojovat s fobiemi, vystudujeme akademii boje proti strachu, přeneseme se mezi piráty do exotického Karibiku, strávíme strašidelný večer s Františkou a Martou, osvobodíme lva a povzbudíme bojácného zajíce, navštívíme Zahradníčkův Dům strach, vzpomeneme si na staré songy typu „Ne, pětku ne“, zaplétáme se do makarónských textů, oprašujeme znalosti angličtiny, němčiny, španělštiny a žasneme, jak promyšlená je vlastní studentská tvorba. Tohle všechno zhruba ve dvou hodinách nabitého programu, kde není prostor pro oddech až do závěrečného zpěvu „Už je to uděláno, už je to hotovo“ našich skvělých moderátorek.

Pak už následuje jen dlouhý potlesk diváků, úlevný výdech všech vystupujících i jejich kantorů, že se vše povedlo, jak mělo. Už pátý ročník Dne poezie a laťka se stále zvyšuje. A přestože téma strachu máme za sebou, začínáme se obávat, zda se nám podaří udržet, či dokonce navýšit úroveň i příště. Je to výzva! Výzva pro mé kolegy češtináře, ale i nečeštináře, abychom do toho šli příští rok se stejnou vervou. Výzva pro naše studenty, aby opět předvedli, jaké talenty v nich nedřímají, ale tryskají na povrch. Výzva pro pana zvukaře z Heligonky, který to s námi zpočátku věru nikdy nemá lehké. Těm všem moc děkuji za nádherný kulturní zážitek, kterým všem zúčastněným zpříjemnili listopadový večer. Jarkovi Nohavicovi děkuji za důvěru a opětovné půjčení Heligonky pro náš Den poezie.

Takže mějte se krásně, skládejte básně a budeme se těšit zase příští rok už u šestého ročníku této akce.