Profese, místo aktuálního působení

• architekt, Ostrava, Česká republika
• Director of Design, Harrisburg, Pensylvánie, USA

Studium

• Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 1998 - 2006
• třídní učitel: Martin Kotek
• VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, Bakalářský studijní obor Architektura a stavitelství, 2006 – 2010
• VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, Magisterský studijní obor Architektura a stavitelství, 2010 – 2013
• International Arts & Artists, stáž v oboru architektura, Harrisburg, PA, USA, 2014 – 2015

Životní úspěchy

• dokončení studií
• překonání vlastního strachu, nesouhlasu okolí a odjezd do neznáma / zahraničí
• získání práce, která ho baví, která mu umožňuje podílet se na mezinárodní architektuře a na vedení zahraniční firmy a přitom zůstat v rodné zemi v blízkosti rodiny a přátel
• mezinárodní ocenění za architekturu a design

Vzpomínky na gymnázium

• Nejhezčí vzpomínky na gymnázium tvoří lidé, které měl možnost během osmiletého studia potkat. A to jak z řad spolužáků, tak i z profesorského sboru. A pak ještě desetiminutovky z matematiky, o kterých se mu zdá dodnes.

Jaké jsou vaše vzpomínky na naše gymnázium? Na které profesory rád/nerad vzpomínáte?

Mé vzpomínky na gymnázium jsou, bez přehánění, jen kladné. Člověk ta jednotlivá negativa s odstupem času stejně zapomene nebo se na ně dnes už dívá jinak.

Se spolužáky často z nostalgie vzpomínáme na všechny profesory. I na ty, se kterými jsme v té době tak trochu „bojovali“. A jak o oblíbených, tak i o méně oblíbených se dokonce skládaly písničky. Ale kdybych měl jmenovat, tak rád vzpomínám hlavně na Martina Kotka a Radka Kuldana, se kterými jsme trávili čas i mimo školu, hlavně při našich putováních na kole. Ale byla spousta dalších skvělých profesorů – profesorky Skupinová, Vévodová nebo Kopečková, profesoři Vlček a Hegedüs...

Byla výtvarná výchova vaším oblíbeným předmětem?

Co se týče výtvarné výchovy, tak ta možná překvapivě nepatřila k mým nejoblíbenějším předmětům. Ale to je tím, že jsem perfekcionista a za dvě vyučovací hodiny jsem prostě nebyl schopen odevzdat práci, za kterou bych se nestyděl. Dodnes vzpomínám na konec školního roku, kdy jsem neměl odevzdanou jedinou práci. Naštěstí jsme měli hodnou paní profesorku Musialovou, která mi promluvila do duše a poprosila, abych výkresy dokončil doma. Pamatuji si, jak jsem nakreslil jeden výkres (zabralo mi to celý víkend), přinesl jej vítězoslavně ukázat a na vysvědčení jsem dostal „výborně“. A to i přesto, že to byla, dle mého názoru, jediná dokončená práce. Ten výkres mám stále doma a spolužáci mi to předhazují dodnes.

Věděl jste dopředu, že byste chtěl studovat architekturu?

Na architekturu jsem se dostal tak trochu náhodou. V hodinách na gymnáziu jsem si rád kreslil (tímto bych se rád omluvil všem profesorům), zabýval jsem se 2D i 3D grafikou, ale stejně jako spousta mých vrstevníků jsem neměl představu o tom, jaký obor bych chtěl studovat. V té době jsem jen pořád slýchával, že vysoká škola je nutnost. Neměl jsem nikterak velké ambice, cíl byl jednoduše dostat se „někam“. Dal jsem si tak přihlášky na tři naprosto odlišné obory – ekonomii, materiálové inženýrství a architekturu. Když se nyní ohlédnu zpět, nedokážu si představit, že bych nezvolil architekturu.

Jak váš život obohatilo gymnázium?

Potkal jsem zde skvělé lidi a z mnohých se stali mí nejbližší přátelé, se kterými se stýkáme dodnes. I když s některými jen jednou za čas, protože žijeme každý v jiné zemi. Byli jsme třída plná velice rozdílných osobností, která se i přes své, občas až propastné charakterové rozdíly dokázala semknout a vytvořit skvělý kolektiv. Ani na vysoké škole jsem nezískal taková přátelství, jako právě na gymnáziu.

Doporučil byste budoucím vysokoškolákům studium architektury? Uplatní se architekti a designéři na trhu práce?

Ano i ne. Záleží, co od studia a budoucí profese očekáváte. Studium architektury je náročné. Nebylo výjimkou trávit páteční večery ve školních ateliérech a pracovat na svých školních projektech po nocích, o víkendech, a někdy dokonce i o letních prázdninách. Po skončení studia to je v podstatě podobné. Pokud hledáte jednoduchou a adekvátně ohodnocenou práci, kde si „odpípnete“ svých 8 hodin a máte čistou hlavu, pak hledejte jinde. Pokud jste ale ochotni ledacos obětovat a hledáte práci, která má hlubší smysl, která může dalece přesahovat svůj obor a která přináší kromě častého zklamání i nepopsatelné zadostiučinění, pak neváhejte a zkuste to. A pokud vás požene kupředu správný motiv, nebál bych se uplatnění jak v ČR, tak i v zahraničí.

Kdo je váš oblíbený architekt a designér? Který umělecký směr je vám nejbližší? Máte nějaké oblíbené architektonické památky?

Otázka na oblíbeného architekta není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Když se zamyslím, odpověděl bych rozdílně na začátku studia, na konci studia i nyní. Záleží, v jakém kontextu hodnotíme. Tak jako se naše názory a vědomosti neustále vyvíjejí, stejně tak se vyvíjí i pohled na různé osobnosti. A to nejen v architektuře. Ale pokud mám být konkrétní, tak například Mies van der Rohe, Shigeru Ban, Snøhetta, Maya Lin nebo Kamil Mrva.

Z architektonických slohů mám nejraději gotiku pro její lehkost, ale i románský sloh pro jeho jednoduchost, strohost a „pravdivost“. Naopak nemám blízko k historizujícím slohům a okázalému baroku.

Co se týče památek, tak mám ještě velké rezervy a mohu zmínit jen ty, které jsem měl to štěstí navštívit. Do paměti se mi zapsal třeba Borobudur, Pantheon, Santa Maria del Fiore, Fallingwater nebo Týnský chrám.

Co vás inspiruje při vaší tvorbě?

Nejvíce asi samotné místo stavby, jeho historie a širší vztahy. Je to dáno zejména tím, že naprostá většina projektů, na kterých pracuji, jsou konverze či rekonstrukce starších budov. Často ale narazím na něco inspirujícího během svých cest. Někdy je to atmosféra daného místa, jindy „pouze“ konkrétní architektonický detail. Pokaždé se proto snažím mít oči otevřené.

Na který svůj dosavadní projekt jste nejpyšnější?

V podstatě na jakýkoliv projekt, který se povedl v co největší míře převést z papíru do reality. A zároveň jakýkoliv projekt, který funguje jak na papíře, tak i ve skutečnosti. A to nejen z hlediska technického, které je samozřejmostí. Často hodnotíme stavby jen na základě toho, jak vypadají. Ale těch faktorů, které návrh a samotnou realizaci ovlivňují, je nespočet. Takže každá dokončená stavba podle vašeho návrhu je takové malé vítězství.

Zároveň si ale cením i architektonických soutěží, kde nejste tak svázáni pravidly a kde se hodnotí především myšlenka a samotný design. Doposud jsme se účastnili dvou mezinárodních soutěží a v obou jsme se umístili. První soutěž byla na návrh dvou ikonických monumentů pro automobilku Lamborghini, umístěných v blízkosti jejich továrny v Itálii. Zde jsme se umístili na čtvrtém místě celkově. Tohoto umístění si vážíme o to více, jelikož porotu tvořili architekti ze světových studií jako Zaha Hadid Architects, Foster + Partners nebo Studio Libeskind. Ve druhé soutěži na soubor turistických útulen v Lotyšsku jsme se umístili v top 40. Nejvíce jsem pyšný na to, že oba soutěžní návrhy jsme v podstatě vypracovali s mojí manželkou – také architektkou.

Co vás baví kromě architektury? Jaké máte koníčky?

Rád cestuji, poznávám nová místa a kultury. Vždy mě také bavily sporty, nejvíce pak cyklistika. Mám rád krátké vyjížďky po práci, celodenní výlety do hor, ale třeba i týdenní tour, kdy si vezeme vše potřebné s sebou. Třeba na tour z Ostravy do chorvatského Zadaru nebo přejezd napříč Iowou od řeky Missouri k Mississippi nikdy nezapomenu. Rád také fotím, natáčím a stříhám videa. Jedním z mých snů je uspořádat malou výstavu snímků z cest, potkat se přitom s kamarády a zavzpomínat na nepřeberné množství historek. Měl bych také kvůli manželce zmínit společenské tance.  Středoškolské taneční u pana Chlopčíka byly nezapomenutelné, takže jsme se rozhodli po patnácti letech navázat tanečními pro manželské páry.

Vidíte rozdíly v přístupu k architektuře v ČR a v USA?

Nejsem si jist, zda to mohu objektivně posoudit. V Česku jsem pouze studoval a první pracovní příležitost jsem našel již za oceánem. V ČR působím dodnes jen minimálně. Zdá se mi ale, že v Česku nad věcmi obecně více přemýšlíme. Možná je to dané i rozdílnou rychlostí celého procesu v ČR a USA. Zatímco v Česku není výjimkou, že od první schůzky s klientem do dokončení stavby může uplynout několik let, v USA máte na vypracování projektu jednotky měsíců, stavební povolení získáte i do 14 dnů a postaveno máte ještě tentýž rok. Firma o deseti zaměstnancích pak může mít v jeden okamžik i desítky aktivních projektů. Na nějaké hluboké rozbory bohužel často není čas.

Také mě překvapil fakt, jak konzervativní lidé v USA vlastně jsou. Spousta lidí si možná myslí, o jak pokrokovou zemi se jedná, ale pokud nepůsobíte v oblasti některé z větších metropolí, je to, jako byste se vrátili o desítky let zpátky. Samozřejmě v kontextu architektury. Prosadit moderní architekturu v menších městech a rurálních oblastech USA je často téměř neřešitelný problém. Lidé například stále vyhledávají styl domů, který se stavěl za doby jejich prarodičů, přestože se způsob života diametrálně změnil.

Co ve vás vyvolává představa spojení architektury a aut?

Především výzvu. Výzvu, jak zachránit a navrátit veřejný prostor lidem, a zároveň se netvářit, že problém narůstající osobní dopravy neexistuje.

Vidíte v architektuře budoucnost?

Pokud má budoucnost lidstvo, pak i architektura.