Po vzájemné dohodě organizátorů školní florbalové ligy, M. Dymáčkové, Tonyho Skřipčáka a Jirky Holaně, se uskutečnila florbalová noc na přelomu čtvrtku 23. 4. a pátku 24. 4 v prostorách školní tělocvičny za dozoru pánů profesorů Slouky, Matušky a paní profesorky Dymáčkové.

Po příchodu do školy kolem osmé hodiny večerní se žáci „zabydleli“ se svými spacáky či dekami a polštáři v malé tělocvičně, převlékli se a čekali na úvodní hvizd. Prvního semifinále se zúčastnil tým Hemoglobin Snusors proti Ještě třetina, ve druhém zase Tvoje mama a #Vsuchymtriku. Hráči týmů, které měly odehrát semifinálová utkání, se na tuto událost sešli v hojném počtu.

Díky absenci jednoho z nejlepších hráčů ligy, Rostislava Rigera z týmu Hemoglobin Snusors, nebylo zcela jisté, kdo je favoritem prvního semifinále. Po velmi vypjatých utkáních však trochu překvapil postup hráčů z Ještě třetina do superfinále výsledkem 2:0 na zápasy. Dopingová komise po této sérii dostala tip na hráče s číslem 007, Honzu Janáčka, který se údajně chodil posilňovat o přestávkách do šatny. Toto byl ovšem jen planý poplach, jelikož se ukázalo, že Honza chodil jen kontrolovat, zda jsem mu opět neukousl kus z jeho výtečných domácích řízků, které provoněly celou šatnu, a tak pro mne nebylo lehké se jim vyhýbat.

Ve druhém semifinále se favority stali #Vsuchymtriku, jelikož si tahoun a kapitán týmu Tvoje mama, Martin Děček, přivodil těžké zranění při bojích o medaili na Mistrovství České republiky ve florbalu, a tudíž se nemohl této super noci zúčastnit, což se podepsalo na morálce a výkonu jeho týmu. Nakonec se role favorita #Vsuchymtriku potvrdila, když vyhráli v poměru 2:1 na zápasy, a tím se stali druhým superfinalistou.

Po odehrání všech semifinálových utkání okolo třetí hodiny ranní se žáci a učitelé vydali na cestu snů do svých útočišť, přičemž se našlo i pár přelétavých ptáků, kteří se „přehnízdili“ do velké tělocvičny, avšak ne všichni to ihned vzali náletem do říše snů. Našlo se i pár zdatných, kteří vydrželi až do rána bez zamhouření oka. Jestli to bylo díky mému zpěvu, tedy spíše skřehotání, puštěnému filmu na velice rozsáhlé obrazovce šestnáctipalcového notebooku či neobvyklému vánku vycházejícímu z tajuplných míst Petra Červenky, to už je ve hvězdách.

Ráno se vše uklidilo do přijatelného stavu, a jelikož většina účastníků chtěla vypadat další den na školní akci v ČEZ Aréně k světu, hodili si ještě ledovou spršku. A proč ledovou? Protože dva nejmenovaní hráči, Jiří Holaň a Adam Pudich, si v noci dopřávali lahodné „sauničky“, která způsobila nedostatek teplé vody ve sprchách. Tímto bych uzavřel tuto premiéru florbalové noci jako velmi vydařenou, a především zábavnou. Nyní už můžeme jen doufat, že takovýchto akcí bude v budoucnu více.