Exkurze do Osvětimi pro 4A8, obě kvinty a zájemce z 2A4 proběhla 18. 6. 2021 v důsledku epidemiologických opatření za dosti nestandardních podmínek. Antigenní testování s nutným certifikátem, obavy z kontrol na hranicích, vstupenky na jméno, kontrola osobních dokladů přímo v muzeu, dlouhé fronty před vstupem, dezinfekční rámy, posuzování vhodnosti oblečení pro návštěvu muzea, prohlídky objektů v rouškách... A přesto jsme v tropickém horku s vynikajícím výkladem průvodců v češtině či slovenštině mohli projít expozice muzea Auschwitz i prostory bývalého vyhlazovacího tábora v Birkenau. Za krásného slunného dne jsme zvláštním způsobem prožívali děsivou realitu osvětimské továrny na smrt a přemýšleli nad jejími oběťmi.

Výlet to byl určitě zajímavý, některé věci pro mě byly těžko představitelné a vidět je před sebou a projít se po stejných místech, které jsem předtím viděla jen na fotkách a v dokumentech, mě zasáhlo. Překvapil mě rozsah celé Osvětimi a kolik z ní nakonec zbylo. Birkenau jsme procházeli dlouho. V některých částech expozice Auschwitzu jsem přemýšlela, jestli radši nezůstanu venku. Nejhorší pro mě byly nejspíš pozůstatky oblečení a pak barák, ve kterém se museli vězni tlačit na malých deskách po pěti.

Všichni zpocení buď z vedra, nebo z různých představ, se vydáváme do autobusů a jedeme do Aushwitz II - Birkenau. Nachází se tam památník obětem tábora s deskami v jazycích vězňů té doby, pak ještě pár dochovaných budov a dvě rozbouraná krematoria s plynovými komorami. Vězeňskému životu se ani nedá říkat život, vstát brzo ráno, jít do práce, jít spát pozdě večer, přežívalo se v extrémních podmínkách, ve špíně, byla tam hromada nemocí. Všichni později odcházíme se zážitkem na celý život, pár lidí to nevydrží a vyletí jim svačina zpátky, kudy vešla dovnitř. Myslím, že většina z nás bude mít Auschwitz ještě dlouho v paměti jak v dobrých zážitcích, tak ve zlých skutcích.

Navštívení bývalého koncentračního tábora v Osvětimi byl pro mě velmi silný zážitek a traumatizující zážitek. Těžko se dá popsat, jak rychle na vás může zapůsobit pouze aura tohoto místa. Samotná představa pomalého umírání bez vody, kousku stínu v takovém horkém letním dni, ve kterém jsme Auschwitz navštívili, je nepochopitelná. Já sama jsem tento zážitek nenesla moc statečně a na určitá místa jsem neměla, jak se říká “žaludek”, přesto vím, že by každý měl tohle místo vidět na vlastní oči a pocítit na vlastní kůži.

Představte si, že se procházíte po cestách, po kterých se procházeli lidé, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů. Všude samé dráty, všechno, co tam stálo, bylo zachované... Myslím si, že si nikdo z nás nedokáže představit, jaké to muselo být, ale určitě se nám to přiblížilo alespoň o trochu. Buďme rádi za život, který máme.