ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Exkurze do Osvětimi

03. 04. 2012
 Mgr. Vojtěch Vlček, Majda Hajdučková (4A8), Anička Barabášová (4A8),
16. 04. 2012

V úterý 3. dubna navštívili studenti našeho gymnázia místo největšího masového vyvražďování na zemi - koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau, neboli Osvětim. Na toto místo v Polsku se autobusy vydalo 88 studentů z obou kvart, 4A4, 8B8, 5A8 a 3A4, za doprovodu a výkladu pedagogů M. Böhmové, M. Fialové, R. Hegedüse a V. Vlčka.

S průvodkyní jsme prošli nejprve muzeum a tábor v Osvětimi. Velmi silně na nás zapůsobily hromady lidských vlasů, bot, brýlí, dětských oblečků, které zde zůstaly ve vitrínách uchovány na památku 1,5 milionu zavražděných Židů. Mohli jsme navštívit bunkry smrti, plynovou komoru, krematorium a také se poklonit památce umučených a položit květiny u tzv. Zdi smrti. Nevynechali jsme ani český pavilon, věnovaný obětem holocaustu z českých zemí.

Velmi silným momentem byl autentický dokumentární film o osvobození Osvětimi v lednu 1945 s výpověďmi vězňů, kteří přežili, ale také se záběry těch, na nichž byly prováděny lékařské experimenty Dr. Mengeleho. Odpoledne jsme prošli alespoň malou část rozsáhlého tábora v Březince. Studenti mohli vidět rampu, kde probíhala selekce, vagón, v jakém byli vězni přiváženi, a také jeden z baráků, v němž živořili. Polská průvodkyně se s námi loučila slovy, že tak hodné a vnímavé posluchače už dlouho neměla. Díky.


Názory studentů:

I přes to, jak je to hrozné a silné místo a přes všechny ty pocity, procházet se po zemi, kde jiní kdysi trpěli a umírali, jsem ráda, že jsem jela a všechno to viděla. Myslím si, že by něco takového mělo být povinné pro všechny, obzvlášť pro ty, co si neváží toho, co mají, nebo zlehčují právě onu zlou dobu, aniž by o ní něco věděli.

Majda Hajdučková, 4A8

Jelikož jsem tam už před rokem byla s rodinou, myslela jsem, že to nebude takový šok jako poprvé. Nevím, čím to bylo, snad přítomností mých spolužáků, ale bylo to pro mě ještě horší než poprvé (tím samozřejmě nenarážím na ně, ale na tu jakousi realitu toho místa). Pořád mi nějak nedochází, jak tam mohlo žít tolik lidí tak dlouho pohromadě v těch šílených podmínkách. Jako zvěř. Březinka byla ještě horší. Mnohem větší a ty domy byly dřevěné! Nemohla jsem tomu uvěřit, ale je pravda, že je potřeba vše vidět a uvědomit si , jak strašné to bylo, jak ti lidé trpěli a nakolik nutné je, abychom si uvědomili, že toto už nesmíme nikdy dopustit.

Anička Barabášová, 4A8