21. březen – první jarní den, navíc Měsíc knihy, jaké poetičtější datum bychom si pro finále Velké literární soutěže mohli vybrat? Jen ten matematický klokan nám netrpělivě bušil na dveře! Přesto jsme neodolali, onomu literatuře nakloněnému datu podlehli a pustili se do velkého finále.

Porotu letos tvořili opravdu odborníci na svém místě. Matadorku naší soutěže, paní ředitelku, letos doplnila p. prof. Musialová, o jejíchž znalostech literatury a lásce k ní není pochyb, a dva vzácní hosté: ostravská básnířka Soňa Záchová a redaktor Českého rozhlasu Stanislav Janalík. Soutěžící tak plnili své úkoly pod bedlivým okem znalců, jejichž všímavost nebyla oslabena ani tím, že hned při prvním úkolu ukázali soutěžícím záda.

Jako první stanuli ve finálovém ringu beatníci, rozhněvaný mladý lid a romantici, tři soutěžní skupiny třídy 8B8. První kolo jejich souboje představovalo složení básně na určená slova, knokautován nebyl nikdo a po rozdání bodů jsme mohli přejít k jedinému předem známému úkolu – rozhlasové hře na téma: Citáty o literatuře. Soutěžící svůj slovní projev doprovodili řadou zvuků a porota bedlivě naslouchala, ač otočena zády. A bylo čemu naslouchat – debatu o literatuře v protiatomovém krytu doprovázenou zvuky bomb a střelby vystřídala střelba slovní, a to v podobě dvou rodinných hádek – první kvůli nevěře, druhá kvůli hospodě, a to vše se spoustou moudrých slov o knihách. I tento úkol soutěžící zvládli bravurně, bavila se porota i soutěžící sami. Následovala recitace, smutně dodávám, že ani jedna skupinka si pro recitaci nezvolila naši krásnou libozvučnou mateřštinu, náladu však spravil závěr soutěže. Ten patřil pantomimickému předvádění názvů literárních děl, do něhož se nejprve jako hadači, následně jako sami aktéři zapojili i členové poroty. Romeo a Julie, Sněhulák, Polednice, Harry Potter, Spalovač mrtvol – takový byl rozptyl našich mimů.

A kdo nakonec z ringu odcházel jako vítěz? Na třetím místě skončili s rozervanou osobností romantici, na druhém místě se hněval rozhněvaný mladý lid a první místo s pohrdáním společností a oslavou svého osobitého já obsadili beatníci. Jinými slovy – vyhrála 8B8 a zajistila si tak vklad na svůj jistě literaturou nabitý maturitní večírek.

Po krátké přestávce pak následovalo klání nižšího stupně gymnázia. Zde bylo startovní pole mnohem pestřejší, neb na něm stanuli studenti primy B, tercie B a kvarty A. A už začátek byl dramatický a ukázal, že klání nebude vůbec jednoznačné a že věkový rozdíl zde nehraje žádnou roli. Opět jsme totiž využili přítomnosti odborníka na slovo vzatého a zapojili do souboje rozhlasovou hru – tentokrát na téma nonsensových pohádek, a tak se ozýval ptačí zpěv, bušení kladiv, vrzání motoru, řezání pily, to vše jako dokreslení pohádek A. Mikulky Aby se děti divily.

Následovala pantomima, je zajímavé, že vyšší i nižší gymnázium má v oblibě stejné knihy – opět mimické scéně vévodili Romeo a Julie, Harry Potter... Následovala tvorba rýmů na slova zadaná porotou. To už nám ale matematický klokan neúprosně bušil na dveře a my jsme museli pomalu rozhodnout o vítězi. A skončili jsme sladkou tečkou. Rozhodl totiž rým na laskonku, a ačkoli tvůrce vítězného rýmu zpočátku vůbec netušil, o co jde, a z laskonky udělal laskounku, jeho verš byl nejlepší a dopomohl tercii B k vítězství. V těsném závěsu pak skončila kvarta a, třetí místo jen s minimální ztrátou bodů obsadila prima B.

Skvělé výkony však podali všichni. Porota byla nadšena a odcházela s povznášejícím pocitem, že literatura není dávno zapomenuté slovo. A my věříme, že zapomenuto nebude ani příští rok!