Tak a je to tady. Konec prázdnin a pro nás primány i příchod do nové školy. Jelikož jsme se navzájem neznali, naši profesoři pro nás připravili adaptační pobyt. Ráno 5. září jsme byli všichni se svými zavazadly připraveni k odjezdu na parkovišti na ulici J.Kotase. Byla jsem samozřejmě velmi nedočkavá a těšila jsem se jak na všechny hry, tak především na seznámení se spolužáky.
První autobus přijel včas, ale bohužel odjel jen s "áčkem". Naše třída, "béčko", si musela ještě téměř hodinku počkat na druhý, zpožděný autobus. Nakonec přece jen přijel a my se netrpělivě nasoukali dovnitř, zamávali rodičům a vyrazili směr Ostravice. Cestou se nic zajímavého nepřihodilo, jen pan řidič zabloudil a musel se vracet. Nakonec nás šťastně zavezl na správné místo a my se hned ubytovali. Popravdě - pokoje nebyly zdaleka luxusní. "Přece tady nejsme jen kvůli ubytování!" řekla jsem si a už jsem spěchala na nástup před ubytovnu. Celé dopoledne jsme pak hráli spoustu fajn her, některé společně s druhou primou A, některé jen s naší třídou. V paměti mi uvízly třeba hry "Naše třídní pavučina zájmů", "Molekuly", "Na lepru", "Letadlo" nebo budování různých staveb z přírodnin v lese - každá pak měla svůj název a příběh, např. Mravenčí památník, Město řvoucího Tutanchamona nebo Shořelá továrna na ponožky :-).
A už tu byl oběd, který všem moc chutnal, a po odpoledním odpočinku pokračoval program se spoustou her, jedna hra byla větší, podobala se bojovce. Hráli jsme ji v družstvech, běhali při ní, hledali, zapamatovávali si a kreslili obrázky, které nám profesoři ukryli v lese. Tato hra opravdu stála za to, už jenom proto, že jsem si při ní konečně zapamatovala jména všech holek ve třídě.
Je jasné, že po tak namáhavém dni byla výborná večeře zaslouženou odměnou. Možná si myslíte, že po večeři následovala večerka, ale kdepak! Ještě tu byl "hvězdný" divadelní program. Ve skupinkách jsme měli sehrát nějakou pohádku, ale mělo to háček. Museli jsme pohádku předvést jako balet nebo pantomimu. Když tato veselá divadelní show skončila, rozutekli jsme se do pokojů a po nutné osobní hygieně šli spát....Samozřejmě, že jsme si s holkami ještě chvíli povídaly, ale pak se nám samou únavou zavřela víčka a klid zavládl i na našem pokoji.
Ráno nás čekalo nemilé překvapení, a to déšť za okny. Dopoledne jsme tedy museli strávit v budově, ale to nevadilo, opět jsme hráli spoustu her a také diskutovali o tom, jak bychom se chtěli ve škole cítit. Ale to už jsme ucítili vůni oběda. I po obědě jsme si zahráli pěknou řádku her a nejvíce se mi líbila ta poslední. Každá dvojice vymyslela jedno přídavné jméno, které nadiktovala paní profesorce Mittnerové, a ona nám pak přečetla krátký text o našem Adaptačním pobytu. A do tohoto jinak obyčejného textu vložila ta naše přídavná jména, takže vznikl text úplně jiný. Vyskytovaly se v něm věty, u kterých jsme se doslova popadali za břicho a umírali smíchy!
A pak už přijel autobus, odvezl nás k rodičům a my se vrátili zpět do normálního života. Jen škoda, že adaptační pobyt netrval déle. Důležité je, že i ty dva dny stačily k tomu, abych se seznámila se svou třídou. Snad těch osm let spolu zvládneme!
