ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Osvětim 2015

08. 04. 2015
 studenti a Mgr. Vojtěch Vlček, foto: Šimon Šonovský, 8A8,
12. 04. 2015

Přes nevrlé počasí a všechna nově zavedená bezpečnostní opatření v prostorách osvětimského muzea (opakované procházení detekčními branami v přítomnosti ochranky, zákaz zavazadel aj.) jsme s 85 našimi studenty prožili ve středu 8. 4. 2015 intenzivně působící exkurzi do bývalého vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Je třeba sem přijet, aby člověk mohl aspoň trochu začít chápat, co to byly koncentrační tábory, plynové komory, krematoria, cyklon B, kdo byl J. Mengele nebo H. Himmler. Přeživší pamětníci postupně odcházejí, umírají, ale ty hromady vlasů, kufrů, bot, protéz, dětských košilek a dudlíků zůstávají. Záběry na vězně vychrtlé na kost, ubožáky ztrýzněné zrůdnými pokusy, poházená lidská těla nebo houfy sirotků v dokumentárním filmu, natočeném po osvobození Osvětimi v lednu 1945, nenechají nikoho na pochybách.

Vojtěch Vlček


8. 4. 2015 jsme vyrazili ve složení tříd 4B8, 4A8 a 3A4 v doprovodu profesorů Vlčka, Kolašína a paní profesorky Štensové do Osvětimi v nedalekém Polsku. Na tento výlet jen tak nezapomeneme. Měli jsme možnost podívat se do plynové komory, jednotlivých vězeňských bloků i na celé obrovské Birkenau z věže smrti. Nebudu prozrazovat úplně do detailů, co všechno jsme se dozvěděli a jak prohlídka probíhala. Domnívám se, že by toto místo měl navštívit každý sám. Ale o něco málo se přece jen podělím...

Třeba o to, jak nepříjemné bylo procházet pod branou, která byla pro spousty lidí rozsudkem smrti. A mnohým z nás se zatajil dech při pohledu do tváří zírajících na nás z fotek, které patří dnes už mrtvým. I když ze snímků šlo poznat, že už při jejich pořizování ty oči postrádaly život. A nebyla jsem určitě jediná, jež doufala, že všichni ti, kteří tudy prošli, zažili před holocaustem alespoň něco krásného. Že ty matky mohly kdysi vroucně tisknout svá dítka ke svým ňadrům. A že ti muži pamatovali, jaké je to líbat své ženy. A že ty mladé dívky a chlapci poznali někdy pravou lásku. A že ty děti věděly, co je to bezstarostně si hrát. A že už teď všichni našli pokoj ve svých duších a klidně odpočívají. A kdo tam s námi ve středu nebyl, nevyslechl si ten příběh, nestál na místech, kde probíhaly ty „zrůdnosti“, a neviděl tu hrůzu, má slova možná nepochopí. Ti ostatní snad ano.

Anna Sestřenková, 4B8


Návštěva Osvětimi a Březinky byla hrůzostrašná. Nikdy nepochopím, jak někdo mohl udělat takové strašné věci. Všichni jsme lidé a nikdo by se neměl takto nad ostatní povyšovat a bezdůvodně je zabíjet.

Gabriela Zuntová, 4B8


Byl to velmi zvláštní zážitek. Nebylo tam nic, o čem jsme si v hodině dějepisu neříkali, ale i tak mi z toho běhal mráz po zádech. Asi mě zaskočily vitríny s lidskými vlasy, botami a kufry. Je prostě šílené, co se v té době v Osvětimi dělo. Takže dobrý zážitek, ale už bych to nechtěla zažít.

Klára Klásková, 4B8


Výlet do Osvětimi, na který jsem se celkem těšila, se mi líbil. Dozvěděla jsem se mnoho nových a zajímavých informací, viděla nové věci a byla jsem ráda, že jsem to konečně viděla naživo, nejen z fotek. Je hrozné, co tam lidé zažili, a myslím, že je moc dobře, že po tom zůstala nějaká památka. Určitě se tam ještě někdy podívám.

Barbora Danysová, 4B8