ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Sportovní kurz Rakousko 2013

08. - 13. 09. 2013
 Michaela Křížková,
30. 09. 2013

I my jsme byli ti šťastní, kterým se letos OTEVŘEL sportovní kurz do Rakouska. Byli jsme tak natěšení, že už první den školy jsme řešili, jestli už máme všechno. V kolik se pojede? Po kolika jsou chatky? A to se jelo až za týden. Ten ale uběhl jako voda a my se konečně mohli připravit na skvělý týden v Rakousku.

Začalo to skvěle, jelikož sraz jsme měli až ve 12 hodin. Horší bylo, že to byla neděle, ale všichni měli úsměv na tváři. Nemohly chybět ani komplikace v podobě: "Já si zapomněl bezinfekčnost", avšak netrvalo to dlouho a seděli jsme ve zbrusu nových nádherných a pohodlných tranzitech. Hned po vyjetí se nám velice originálně představil náš řidič. "Já jsem Ondra a říkejte mi Ondra." Takže jsem hned poznali, že to není žádný suchar, a o zábavu jsme měli postaráno. A proto osmihodinová cesta strávená hádáním černých historek, posloucháním tvrdé hudby, s předháněním, kdo udělá něco vtipnějšího (je jasné, že jsme to vyhráli my :D), uběhla až moc rychle. Cestou si Ondra neodpustil "panoramata vpravo a panoramata vlevo". Na první zastávce jsme se hned seznámili i s druhým instruktorem Jirkou, pro nás to byl Jorge. Když jsme přijeli do kempu, byli jsme překvapeni, jak je luxusní. Navíc jsme hned první den dostali skutečně výbornou večeři. Vrhli jsme se na to, že bylo nakonec i málo :D. Instruktoři byli tak velkorysí, že nás nechali vyspat až do 9 hodin.

Ráno jsme byli vykulení z toho, jaké nás čekaly hody v podobě švédských stolů. Takový luxus nezažijete ani v Česku. Jelikož ráno pršelo a my se nemohli vydat na plánovaný výšlap, museli jsme změnit plány. Hned po snídani jsme na sebe museli navléct spousty neoprenů, až následně mohl vodácký výcvik začít. Když jsme byli proškoleni, vydali jsme se střemhlav dolů po řece Möll. Měli jsme si zvolit jména - název Möllští draci nás měl vystrašit, ale my měli mnohem hrozivější jméno, byly jsme Berušky! Po hodině jízdy si všichni stěžovali, jak je nebolí ruce a slovo VOLNO v tu chvíli bylo jediné, které jsme chtěli slyšet. M. D. se nás snažili vystrašit svou hymnou, my se ale nedali a hezky jim zazpívali tu naši: Slunko svítí jako prase a na zahradě sere pes a za humnama smrdí hovno a to je krásně dnes! Po tomto nezapomenutelném zážitku jsme pořádně vyhládli, a tak jsme byli rádi, že na nás čeká teplá večeře.

Další den nás čekala, zase řeka Möll, ovšem na dvojraftech. Šťastlivci si vzali suché neoprény, na ty pomalejší zbyly ty mokré, ale všem zůstaly úsměvy na tvářích. Když jsme byli nachystaní, pustili jsme se do raftění. Na začátku to bylo samé "Přidej!" a "Hop a hop! Jedem moc vpravo!" ale za nedlouho jsme byli na řece jako doma. Po 3 hodinkách jsme to zvládli. Po návratu do kempu odvážlivci, včetně mě, popadli kajaky a šli to zkusit. Modřiny mám do dneška, protože tahat kajak 300 metrů proti proudy byl fakt masakr, ale ta slast při jízdě po peřejích, to bylo něco. Zase nás čekala výborná večeře. Hodný strejda, což byl správce kempu, nám dal radu, že se sýrem je to dobré jak cyp! A taky že bylo.

Další ráno jsme děkovali rodičům za přibalené beranice a rukavice. Říkali jsme si: "V létě a sníh, to není možné!" Ale možné to skutečně je, všude kolem nás sníh byl. Ale ani to nás neodradilo od výšlapu, dokonce nás to ještě nabilo. Nadlábli jsme se a vyrazili směrem Kalms am Grossglockner, kde začala naše výprava. Podle propočtů IT techniků nám to mělo trvat 3 hodiny, ale my to zvládli za 1 hodinu a 45 minut! Nevím, kde byla chyba. Ale bohužel i to bylo moc, Grossglockner se před námi skryl v mlze. Ale stálo to za to! Za pouhých 200 Kč jsme se výborně najedli a šli dolů. Na zpáteční cestě jsme se těšili, že vyzkoušíme 3 kilometry dlouhou bobovou dráhu, ale to jsme bohužel nestihli, a tak jsme si aspoň vychutnali pohled na překrásný vodopád. Vrátili jsme se do kempu a čekalo nás překvapení - grilovačka, takový luxus. Večer jsme pak sedli k táboráku a zpívali u kytary obvyklé i poupravené táborovky. Hodný strejda se s námi podělil i o Vietnamskou hymnu.

Čtvrtý den se na nás konečně usmálo štěstí a vylezlo sluníčko, a tak nám nic nebránilo zdolat ferratu. Avšak cesta k ní nebyla vůbec jednoduchá, ale díky velice skvělému orientačnímu smyslu p. prof. Dymáčkové jsme ji trefili hned na poprvé. Dostali jsme horolezecké sety a helmy a mohli jsme se vydat na skálu. I když někteří při pohledu na ni zkameněli, všichni jsme ji zvládli na jedničku! Cestou z ferraty nás čekalo překvapení, Neboť nám bylo oznámeno, že večer strávíme v termálech. Venku 10° C, v bazénu 35° C, co víc si přát. Sportovní kurz Lužnice nám to mohl jen závidět. Až se nám nechtělo vracet do kempu.

Poslední den jsme už všichni od rána pilně balili, a proto jsme nebyli rádi, když nám bylo oznámeno, že si máme vyzkoušet kajaky. Ale nemohli jsme přece kazit partu, a tak jsme všichni odhodili předsudky a vrhli se do kajaků. Avšak byli jsme šťastní, když jsme ze sebe shodili neopren, převlékli se do teplého oblečení a mohli vyrazit. Náš pobyt jsme zakončili bouchnutím rychlých špuntů a hromadným objetím hodného strejdy a skvělé kuchařky Bětky! Cesta domů utekla ještě rychleji než tam. A zastávka v KFC a McDonaldu pro nás byla skvělým zakončením kurzu.

Tímto bych chtěla poděkovat nejen naším skvělým profesorkám Kroupové, Dymáčkové, Milátové, které nás vždy povzbudily, ale také Jorgemu - za skvělý vodácký výcvik, Ondrovi za skvělou sázku, Evči a Bětce za skvělé jídlo, ale také hodnému strejdovi za dobré rady!

Báseň o pobytu v Rakousku, která mluví za vše:


ÓDA PRO RADOST


Dala jsem si (minerálky) sedmičku
s tím, že vymyslím o sporťáku básničku...
Od samého začátku povyprávím vám,
co se stalo cestou z Rakouska, i tam.

Začalo to osmou zářijovou nedělí,
když v obřích transitech jsme seděli.
Cestou jsme se ani trochu nenudili,
na dálnicích jsme si spolu zařádili.

Cesta skoro devět hodin trvala,
řidičům i nám zabrat fakt dala.
Na vodu jsme měli rafty celkem tři,
sjížděli v nich řeku Möll jako mistři.

„Melští draci“ se Jorgeovci nazývali
a abychom jim aspoň v názvu šanci dali,
tak pozor – „Berušky“ jsme byly my!
Náš raft kamarádský i nemilosrdný!

Nechali se názvem zmást,
však on brzy přišel náš čas –
jméno neubralo nám na kvalitě
a mluvili chtě nechtě o elitě.

Ondra naučil nás hymnu se sluníčkem,
psem na zahradě a krásným počasíčkem,
a ta ubíjela dráčky každou chvilinkou,
snad se jim zastesklo i za maminkou.

Jorge se zahanbit nenechal,
a báseň pro Draky složit se jal,
že ač tomu NĚKDO nevěří,
jeho raft je fakt nejlepší!

No a raftík třetí byl jak z pobřežní hlídky,
Magda, Gabka, Alča by do něj vlítly,
kdyby záchranu musely nám poskytnout,
a tak mohli jsme všichni s úsměvem plout.

Každé ráno i večer čekala nás hostina,
jejíž příprava byla pro Evku s Bětkou rutina.
Prý, že to bude polopenze - chacha,
museli jsme si dávat na kila bacha.

Ne kvůli postavě, tu máme všichni nej,
při myšlence na udělání* nebylo nám hej.
Hvězdička slovesný pojem vysvětluje,
na vodácké „udělání“ důrazně ukazuje!

Volejbalový turnaj v dešti jsme si dali,
nejsme přeci z cukru, nejsme malí!
Nikdo z nás nestál jako pařez,
celý zápas byl jeden hustý nářez.

I když napsáno už je docela moc,
zbývá zážitků na psaní po celou noc!
Například výšlap na nejvyšší horu vyšel skvěle,
počasí nám přálo, nudu poslali jsme do pr...

Ferrata nás všechny předposlední den čekala,
některým strach z výšek nemilosrdně nahnala.
Třeťáci a septimáni horou zastrašit se nenechali,
v obsazení Draků a Berušek se nakonec radovali.

Také paní profesorky ji pokořily s námi,
zvládly to i ony bez jakéhokoli zaváhání.
Cestou zpátky krok co krok hřib,
skončili v šusťákách - není to vtip.

A komu se zdá, že tohle konec je,
zprávu pro něj mám, a to že – ne!
Já básním pořád dál a dál,
ač úkol těžký se mi to zdál.

Nekončím s programem ani zdaleka,
ještě nás toho velká hromada čeká!
Večer lázně Bad Gasteinské nás vítaly,
v bazénu spokojeně jsme si plavali!

V saunách jsme těla zodpovědně nahřívali
a po jiných bez ručníku očkem se dívali.
Některým to nedalo a odhodili ručník také
a co vy, jaký názor na to máte?

Ve dvaadvacet byli jsme v kempu zas,
na spaní zdaleka nebyl ještě čas.
Rozlučkový táborák jsme zapálili,
a u něj DOBŘE JAK CYP* zapařili.

Hvězdičku pochopí pouze ten,
kdo Jirku slyšel v osudný den.
Kdy k obědu dal nám dobrý tip,
že se sýrem to bude dobré jak cyp.

Plastové kajaky nás čekaly v den poslední,
zážitek to byl i po gumových dvojkách nevšední.
Každý věděl, co dělat nemá i má,
když do něj šel, šel s vědomím, že to dá!
Jorge nám dal instruktáž skvělou,
co dělat na vodě s lodí celou.
Nepotřeboval vodu a loď, lavička stačila,
i suchozemská varianta ho očividně bavila.

A tak odjíždíme se zkušenostmi velkými,
které by se stoprocentně kde komu líbily!
A to díky několika lidem skvělým,
moudrým, hravým, ne kyselým.

Na závěr chtěli jsme poděkovat,
společně jsme zkusili zarýmovat.
Každému aspoň jeden řádeček,
od srdce myšlený byl to dáreček.

Ve spěchu sepsána byla tato slova,
ať znějí jim v uších znova a znova:

Jorge a Ondra dobří jsou,
hravě nás vším provedou.
Magda, Gabka, Alenka,
hlídají nás z okénka.
Evka nám tu vyvařuje,
a tím nás tu rozmazluje.
Bětka velmi ráda paří,
a ráno nám taky vaří.
Jirka hodný strýček je,
sýrem nás tu dopuje.

Famózní to týden byl,
nikdo z nás by neměnil.
    A PROTO:
Za každou cenu vrátíme se zas,
i za tvrdou měnu, však on přijde čas!