ghrabuvka.cz
Articles in English Deutsche Artikel Artículos en español Articles en français Статьи по-русски Trang tiếng Việt

Exkurze do Prahy a Liberce v rámci projektu Dvakrát měř a jednou řeš

13. - 15. 03. 2013
 pohledem studentů,
24. 03. 2013

logolink

vyberte si:

autor: Šimon Šonovský


V brzkých ranních hodinách se skupina asi 40 studentů-měřičů zocelených dvěma výjezdy sešla v hale nádraží Ostrava-Svinov, aby uzavřela sérii výjezdů v rámci projektu „Dvakrát měř, jednou řeš.“ financovaném Evropskou unií. Po úvodním „výcviku“ na Morávce v loňském podzimu a druhém - zimním výjezdu na Praděd, jsme se vypravili mimo přírodu, a sice na třetí výjezd do Prahy a Liberce.

Po pár minutách čekání jsme nastoupili na palubu Leo expresu. Tříhodinovou jízdu do hlavního města mnozí využili ke spánku, sledování filmů nebo brouzdání po internetu. Před osmou hodinou již naše nohy spočinuly na půdě hlavního města Prahy. Po krátké chůzí ulicemi centra jsme došli k hostelu, kde jsme se ubytovali, a za chvíli již směřovali na Masarykovo nádraží na vlak do ÚJV Řež, ústavu jaderného výzkumu na pravém břehu Vltavy, kousek od hranic města. Zde jsme se po úvodní prezentaci, která nás uvedla do problematiky, kterou se ve výzkumném ústavu zabývají, zamířili ven, kde nám byl naživo představen jeden z výsledků práce v ÚJV Řež, autobus na vodíkový pohon. Tím jsme se také projeli, vyslechli si výklad a mohli se také nadýchat jeho výfukových plynů. Netřeba se obávat, není to totiž nic jiného než vodní pára.

Následovala krátká prezentace a prohlídka PET centra, ve kterém se jeho zaměstnanci zabývají výrobou a výzkumem radiofarmak. Léčiv, která jsou nezbytná pro tomografická vyšetření a diagnostiku zhoubných nádorových onemocnění. Druhou částí prohlídky byla exkurze po jednom ze dvou jaderných reaktorů v ÚJV, Řež. Po krátkém úvodu do problematiky jaderné energetiky ve velíně nám bylo přiděleno několik dozimetrů (měřiče radioaktivity) a byli jsme zavedeni do samotné reaktorové haly, mohli jsme se dokonce z plošiny podívat přímo do útrob reaktoru. Tím naše prohlídka skončila a po krátkém obědu jsme vlakem zamířili zpátky do Prahy

Někteří účastníci výjezdu se rozhodli zajít ve středeční večer do divadla, ostatní absolvovali s profesory Kolašínem a Matuškou procházku přes Staroměstské náměstí, Karlův most na Hradčany, odtud na Nový svět a zpátky do centra.

Druhý den výjezdu se nesl ve znamení exkurze na Vysoké škole chemicko-technologické v Dejvicích a hydrometeorologickém ústavu v Libuši. Hned po ránu jsme se sbalili, po snídani nastoupili na metro a po krátké chůzi od stanice Dejvická jsme se ocitli u školy. Na úvod jsme absolvovali prezentaci o škole samotné a také o jednotlivých fakultách. Po ní jsme se opět rozdělili na dvě skupiny - každá se vydala na prohlídku jiné fakulty. Prohlédli jsme si několik laboratoří a pracovišť, v každé z nich nás čekal krátký výklad. Po prohlídce jsme se hnáni časem vydali do nedaleké menzy, kde jsme poobědvali, a metrem se vydali na stanici Kačerov, odtud autobusem na Libuš, do hydrometeorologického stavu. Opět následovalo rozdělení dvou skupin a prohlídka venkovních mobilních stanic měřících znečištění ovzduší, pak prezentace zaměřená na měření různých veličin jako rychlost větru, teplota nebo radioaktivita pomocí sond vypouštěných na heliových balonech. Tím čtvrteční program skončil. Po odjezdu zpět do centra a krátkém rozchodu jsme zamířili na Černý most a odtud autobusem do Liberce, kde jsme se ubytovali v Hotelu Aréna, povečeřeli a oddali se (po perném dni zaslouženému) spánku.

Poslední den výjezdu se nenesl ve znamení zábavy. Hned po snídani jsme sbaleni zamířili do nedalekého IQ parku, kde jsme ve čtyřech patrech viděli a na vlastní kůži vyzkoušeli mnoho zajímavých exponátů, jako například zrcadlový labyrint, fakírovo lůžko, termokameru a mnoho, mnoho dalších. Byla pro nás také připravena prezentace mnoha chemických pokusů - Magnesiový blesk, ohnivé tornádo, několik pyrotechnických pokusů nebo pokusů s tekutým dusíkem. Druhou částí toho dne byla krátce po obědě návštěva přilehlého Aquaparku Babylon. Pak jsme se už jen vlakem vypravili z libereckého nádraží do Pardubic a odtud Leo expresem do Ostravy a do svých domovů.

Samotnému je mi docela líto, že byl tento výjezd poslední, protože každý jsme si nadmíru užili, a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že bychom se rádi vypravili na další.

(pozn. Michal Matuška: Marně jsem se snažil autorovi vysvětlit, že se nejedná o poslední výjezd :-D - ještě nás čeká jeden na Morávku!)

autor: Monika Spasovová


Jestli jsem v článku z Pradědu zmínila brzké ranní hodiny nebo něco podobného, neměla jsem nejmenší tušení, co nás čeká v termínu 13.-15. 3.

Začalo to vstáváním ve tři ráno, rychlým dobalováním hygienických potřeb v polospánku a, pro ty méně šťastné, dobíháním na tramvaj směr nádraží Svinov. Tam už od čtyř hodin a dvaceti minut čekali nadšení profesoři a odškrtávali si postupně přicházející účastníky výjezdu. Když se konečně dopočítali plného počtu (40), mohli jsme se odebrat na perón číslo tři a nastoupit do zbrusu nového vlaku LEO Express, usadit se na svá místa, usnout na tři hodiny a deset minut a probudit se přímo v srdci Evropy – Praze.

Abych byla upřímná, moc si nevybavuji přesun z nádraží do hostelu v Jindřišské ulici, ale vím, že jsme byli příjemně překvapeni úrovní ubytování. Nicméně v devět hodin a čtyřicet minut nám už zase jel vlak z Masarykova nádraží. Tentokrát byla cesta mnohem kratší, jelikož jsme jeli pouze do Řeži kouknout se do ústavu jadrného výzkumu – ÚJV Řež. Když jsme se po patnácti minutách čekání v ukrutné zimě dostali na základě občanského průkazu dovnitř, usadili nás do přednáškové síně, aby nám stručně popovídali, čím se Ústav zabývá. To od nich nebylo zrovna prozíravé. Dokážete si představit, co takové teploučko a pohodlné sedačky udělají s promrzlým člověkem, který toho navíc za posledních čtyřiadvacet hodin moc nenaspal. Avšak ti silnější z nás, kteří odolávali pokušení podlehnout tíze víček, se dozvěděli celkem zajímavá fakta a taky věděli, že po skončení přednášky nás bude venku čekat vodíkový autobus. Z autobusu byli nadšeni všichni. Když ne kvůli jeho nulovým emisím a tiché jízdě tak aspoň díky tomu, že nás dopravil na druhou stranu areálu Ústavu vzdálenou asi kilometr.

Vystoupili jsme z autobusu a rozdělili se do dvou skupin. Ta, které jsem byla součástí, šla jako první do PET centra (pozitronová emisní tomografie), kde se vyrábí radiofarmaka, která umožňují PET vyšetření.

(Pro vysvětlení: Jsou to v podstatě molekuly látek, které se ve velké míře účastní metabolismu (většinou cukry), do kterých laboranti v ÚJV zavedou radioaktivní atom s poločasem rozpadu asi dvě hodiny. Tyto látky se pak převezou do nemocnice, kde se okamžitě podávají nitrožilně pacientovi, kterého následně strčí pod detektor fotonů, který zaznamenává fotony o dané energii vzniklé anihilací elektronu a pozitronu, který vznikl při rozpadu radioaktivního atomu. A jednoduše, místa v těle, která rychle spotřebovávají energii, budou vyzařovat více těchto fotonů, jelikož se tam upravený cukr bude vyskytovat ve větším míře než jinde. Pokud lékař zaznamená takovou aktivitu někde, kde by se neměla vyskytovat, je vysoce pravděpodobné, že jde o rakovinné bujení. Pacient tak může být diagnostikován, léčen a snad i vyléčen.)

A viděli jsme dokonce docela malý cyklotron používaný k výrobě radioaktivních atomů. Po necelé hodince jsme vylezli z budovy PET centra a šli jsme vystřídat druhou skupinku v budově jaderného reaktoru s nulovým výkonem používaného pouze k výzkumným účelům. To bylo taky velmi zajímavé, jen pořád doufáme, že nikomu nevyroste třeba třetí ruka. Když jsme měli všichni exkurze za sebou, bylo už půl druhé a v blízkém hotelu už na nás hodinu čekal řízek s hranolkami – kdybychom věděli, že kuře a brambor budou po dobu našeho pobytu v Praze a Liberci tvořit 85 - 100% přísunu teplé stravy (pokud nepočítám párky a vajíčka na snídani), možná bychom se tak moc netěšili. Ale my měli hlad a bylo to moc dobré.

Po obědě zase hurá do Prahy a tam očekávaný rozchod až do večeře (kuřecí stehno s brambory). Někteří našli teplou kavárnu, jiní cestu k hostelu a postel. Po večeři se ti kulturně orientovaní vydali do předem rezervovaných divadel a ti ještě kulturněji orientovaní na noční procházku Prahou a jejími památkami pod vedením pana profesora Kolašína. Toho nezastavily ani šílené mrazy, které ten večer vládly, ani prosby promrzlých a unavených studentů. Šel směle dál – z Václaváku ke Karolinu, na Staromák, k Týnskému chrámu, přes Karlův most k Pražskému hradu a zase pěkně zpátky na Václavák. Nakonec z toho byla moc pěkná procházka, jen kdyby nebyla taková zima.

Ve čtvrtek se nám všem podařilo včas vstát a být v sedm na snídani. A musím říct, že ta opravdu stála za brzké vstávání. I přesto, že jsme se mačkali a málem jedli sousedům z talířů. Bohužel jsme se tam nemohli moc zdržovat, čekal nás cestovní den. Už před devátou jsme museli být v Dejvicích na Vysoké škole chemicko-technologické. Tam nás opět uvítali přednáškou, která měla snad ještě silnější účinek než ta středeční a následně si nás rozdělili do čtyř skupin. Začala nejakčnější prohlídka pracovišť vysoké školy, jakou jsem kdy zažila a troufnu si říct, že i zažiji. Viděli jsme spoustu hmotnostních spektrometrů, technologií na odlišování špatné ropy od dobré, další hmotnostní spektrometry, různé laboratoře, laboranty a laborantky a vysokoškolský pivovar, až z toho všeho šla hlava kolem. Následoval oběd v menze ČVUT (jediná možnost teplého jídla jiného než kuře s bramborem) a přesun do Českého hydrometeorologického ústavu.

V ČHMÚ si náš opět rozdělili na dvě skupinky (to už začínalo být podezřelé). Šikovně jsem se procpala do té, která měla jako první přednášku vevnitř. Přednáška byla o meteorologických sondách a o družicích monitorujících počasí na zemi. K tomu bych jen dodala, že pokud někdy naleznete ozonovou sondu (velká bílá polystyrenová krabice) řiďte se pokyny na krabici a volejte ČHMÚ. Pak jsme zase byli vyhnáni do zimy a byl nám představen polní karavan na měření znečištění vzduchu. No a po poučné návštěvě ČHMÚ začal obrovský přesun: autobus - metro - hostel - metro - autobus směr Liberec. Pravda, s jednohodinovým rozchodem před tím, než jsme si vyzvedli bagáž z hostelu.

Cesta do Liberce byla příjemná, Žlutým autobusem s milou stevardkou a uběhla jako nic. Vystoupili jsme do hrozné zimy a šli k hotelu Aréna, kde nás čekal přírodní kuřecí řízek s bramborovou kaší a lívance. A taky super večer plný příjemného povídání a hraní stolních her.

A právě jsem, Míšo, překročila hranici tisíce slov a hrozně se nesnáším za to, že jsem se nabídla to napsat a že neumím psát ve zkratce a taky za to, že neumím psát, protože mám pocit, že to stojí za nic, i když vím, že to nikdo nebude číst, protože je to hrozně dlouhé. Takže tohle je takový pokus, jestli jsi to opravdu dočetl až sem. Pokud ano, moc se ti omlouvám za ztrátu drahocenného času něčím takovým. A pokud budeš číst i dál, neboj, už jen jeden den a ten bude krátký (snad). Pěkný večer. (pozn. Michal Matuška: já dočetl, co Vy?)

A konečně tady byl pátek, na který jsem se těšila nejvíc, protože byl na programu IQ park a aquapark v zábavním centru Babylon. V IQ parku po nás bylo připravená hodinová show plná fyzikálních a chemických pokusů, která měla vše, co má taková show mít: exploze, zdraví nebezpečné pokusy, barvičky, tekutý dusík, statickou elektřinu a dva super šílené vědce. A pak jsme si až do půl jedné užívali v areálu IQ parku jako malé děti. Spousta hlavolamů, mechanizmů potvrzujících fyzikální zákony, zrcadlových bludišť, točících se tunelů, nakloněných místností, prostě ráj na zemi. Myslím, že bychom tam klidně vydrželi i déle. A kdybychom věděli, jakou „mňamku“ si pro nás přichystali k obědu, asi bychom tam nejspíš i zůstali.

Po obědě nás čekal relax v aquaparku. To bylo úžasné zakončení celého výjezdu. Nejdřív jsme se vyřádili na tobogánech a ve vlnách a potom jsme se vyvalili v sauně, kde jsme zůstali až do tři čtvrtě na pět, protože ve čtvrt na šest byl odchod směr nádraží Liberec. Když už jsme konečně seděli celí vyčerpaní ve vlaku, trochu jsem čekala, že všichni na ty tři hodiny do Pardubic usneme. Ale ne, skoro celou cestu jsme hráli super kolektivní hru hodnou studentů a profesorů gymnázia s oficiálním názvem „vláčky“ a neoficiálním „cinkcinkcink, ššš, cinkcinkcink“ (pro bližší informace se obraťte na p. p. Matušku). No, a tak nám cesta uběhla rychle, přestoupili jsme v Pardubicích opět do LEO expressu a se smutkem v srdci i na tváři si pomalu uvědomovali, že je tomu zase konec a že musíme opět podstoupit krutý návrat do reality. (Tentokrát ale až o den poději, protože v sobotu většinu z nás čekal ještě ples.)

V Ostravě jsme se o půl dvanácté večer řádně rozloučili. Bylo to prostě úžasné, každý výjezd v rámci tohoto projektu zdá se být lepší, než ten předchozí. Takže neváhejte a pojeďte s námi na vyvrcholení projektu Dvakrát měř a jednou řeš!

autor: Radek Pohořelský


Pro některé 13. 3. zazvonil budík už ve 3 ráno a zatím, co téměř všichni jejich spolužáci spali, oni běhali po ztemnělých bytech a hledali poslední věci na výjezd do Prahy a Liberce v rámci projektu Dvakrát měř, jednou řeš. Sraz jsme měli ve 4:20 na nádraží ve Svinově, abychom stihli první ranní (nebo spíše ještě noční) vlak ve 4:40. Přesto, že cesta trvala dobré 3 hodiny, tak málokdo zamhouřil byť jen jedno oko, protože všichni byli natěšení na to, co si pro nás naši profesoři připravili.

Hned po ubytování se jsme opět vyrazili na vlakové nádraží, tentokrát jsme však jeli do malého městečka Řež, kde jsme dostali šanci spatřit atomový reaktor, dozvědět se něco o atomových elektrárnách a o využití vodíku jako pohonu pro automobily. Speciálně jsme měli přednášku o pohonu pro autobus, který v Řeži navrhli a kterým jsme se na konci prezentace projeli. Také jsme viděli způsob, jakým se vyrábí kontrastní látka pro magnetickou rezonanci. A pak konečně přišel čas oběda. Všichni jsme od rána měli hlad a ani vědomosti nás dostatečně nenasytily.

Po obědě jsme se vrátili do Prahy a až do večeře jsme měli volno, které část z nás strávila doháněním spánkového deficitu. Po večeři jsme se rozdělili na dvě části, jedna část šla to divadel a druhá část šla na fyzikální procházku po Praze, na které jsme především sledovali památky spojené s fyzikem Tycho de Brahem. Zajímavou zastávkou naší obchůzky po Praze byla plošina poblíž katedrály sv. Víta, na které jsme při správném postavení slyšeli naši několika násobnou ozvěnu, a tak měli dojem, jako bychom mluvili do mikrofonu. Většina z nás do hostelu nedošla, ale doklouzala jako kostky ledu, protože se ohromně ochladilo.

Druhý den jsme měli v plánu navštívit Vysokou školu chemicko-technologickou, na které nás přivítal děkan. Uvedl nás do ohromné posluchárny, kde nám vysvětlil, jak bude probíhat naše prohlídka, a zahrnul nás drobnými dary a informacemi. Postupně jsme vyslechli přednášky zástupců jednotlivých fakult, kteří si nás rozdělili a odvedli na prohlídku svých ústavů. Tam jsme viděli veškeré jejich zařízení a také pár pokusů. Po prohlídkách jsme po vzoru vysokoškolských kolegů poobědvali ve studentské menze.

Odtud jsme se vydali na exkurzi do Českého hydrometeorologického ústavu, kde nám podali přednášku o tom, jak se vysílají meteorologické balóny, jak se určuje poloha mraků a jak fungují satelity na určování počasí. Potom nám ukázali stanice na měření množství škodlivin vzduchu. Tím naše prohlídka skončila a my jsme se metrem vydali zpátky do hostelu, kde jsme si po krátké pauze vzali věci a vyrazili na cestu do Liberce.

Hned ráno v Liberci jsme navštívili IQ park, na který se od začátku výjezdu těšili snad úplně všichni, stejně jako na vodní park Babylon, který jsme navštívili hned poté. Pak už jsme trochu ve spěchu museli "jen" stihnout vlak domů a i přesto, že jsme měli drobné obtíže s hledáním cesty k nádraží, jsme to zvládli a domů jsme dorazili přesně, jak jsme měli.

autor: Jakub Kubečka


Když mě dne 13. 3. 2013 ve dvě ráno probudil budík, naštvaně jsem ho típnul a spal jsem dál. O pár minut později jsem si však vzpomněl, kam že se to chystám a než jsem se nadál, stál jsem na Svinovském nádraží s dalšími osmatřiceti uchazeči již třetího měření, tentokrát do Prahy a do Liberce.

Jakmile doběhl i poslední účastník, naskočili jsme do vlaku LEO Express, kde nás vesele obsluhovali celkem milé dámy, od kterých jsem kávu prostě odmítnout nemohl. Během pár hodin jsme dojeli do Prahy, ubytovali jsme se v Hostelu a už nám začínal slibovaný program.

Nejprve jsme dojeli až na kraj Prahy do výzkumného střediska jaderných technologií ÚJV Řež. Po krátké prezentaci jsme si prohlédli jaderný reaktor, jedinečný vodíkový autobus a nakonec nás zasvětili do nejnovějších technologií radioaktivní medicíny. Pak už jsme spěchali na oběd.

Po návratu do hostelu nám bylo povoleno prozkoumat Prahu a všichni toho samozřejmě využili. V podvečerních hodinách jsme se odebrali na večeři do nedaleké restaurace a pak se menší skupinka lidí vydala kulturně bavit do divadla. Ostatní potěšila ne krátká společná procházka po nejvýznamnějších památkách Prahy, což i v tom mrazu stálo za to. Večer jsme dorazili všichni unavení, a tak jsme šli samozřejmě hned spát, protože hned ráno nás čekala návštěva Vysoké školy chemicko-technologické.

Další den jsme se hned po snídani vydali na metro, které nás zavezlo až před rozsáhlý areál školy plný studentů, kde na nás čekalo pár vybraných profesorů, kteří nám předvedli prezentaci, a pak už nás provázeli po jednotlivých laboratořích školy a ukazovali nám, čím se na škole zabývají.

Po obědě v menze jsme se vydali na poměrně dlouhou cestu do Českého hydrometeorologického ústavu, kde nás po přivítání zavedli do měřících komor a popisovali, jak vše funguje. Nechyběla také prezentace o měřících sondách a radarech, a když už jsme měli hlavy nacpané informacemi, vrátili jsme se do ubytovny sbalit se, abychom se mohli pohodlně odvézt do Liberce autobusem Student Agency.

V Liberci nás čekala pěkná zima, takže jsme nebyli moc nadšení, když jsme půl hodiny čekali, kterým směrem se máme vydat. Nakonec jsme našli náš hotel Aréna, kde se nám už servírovala večeře. Potom všichni natěšení na zítřejší návštěvu Babylonu zapadli do svých pokojů a spali.

Poslední den jsme se hned po ránu odebrali do všemi očekávaného Babylonu. Nejprve byl na programu IQ park, kde jsme si užili plno her, labyrintů, vodních atrakcí a nakonec chemických pokusů s tekutým dusíkem a dalšími výbušninami. Když už jsme měli dost všech těch hlavolamů a skládaček, odebrali jsme se všichni hladoví na oběd. Pak už nás čekala poslední část programu – aquapark. Všichni jsme se navlékli do plavek a už jsme testovali nejrůznější tobogány a další atrakce. Ti unavenější si to rovnou namířili do saun a vířivek.

Sotva jsme se vyblbli, už jsme spěchali na nádraží a odjížděli vlakem zpátky do Ostravy, kde jsme neochotně vystoupili, smutně se rozloučili a už jen vzpomínali na ty skvělé strávené dny.

autor: Lukáš Kaloč


Už od časného středečního rána jsme věděli, že následující 3 dny budou neobyčejné. Když se s námi ve 4:40 rozjel vlak Leo Expresu, někteří okamžitě usoudili, že nejlepší bude, když se prospí. Naopak jiní si stále stěžovali na to, že nemohou spát, jelikož ve vlaku svítí světlo.

Po příjezdu do centra Prahy, plného čímkoliv jiným jen ne Čechy, jsme se ubytovali v hostelu a vyrazili směr ÚJV Řež, kde jsme měli několik exkurzí ohledně tamějšího fungování, struktury, plánů do budoucna a také jsme měli možnost se projet linkovým autobusem poháněným vodíkovými články. Odpoledne jsme pak v Praze měli do večeře volný program, kdy jsme se rozutekli do všech možný koutů a zákoutí. Po večeři měli někteří pak daný program ve formě divadelních představení v různých divadlech Prahy a jiní šli na noční fyzikální procházku.

Ve čtvrtek dopoledne jsme navštívili VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická), na které jsme si poslechli několik prezentací o oborech, které se tam vyučují, a prošli jsme na škole mnoho míst formou exkurzí, viděli vybavení a techniku laboratoří, přístroje a pracovní místa pro studenty aj. Odpoledne jsme byli v hydrometeorologickém ústavu, kde jsme slyšeli přednášky o radarech, sondách a o pro nás velmi aktuálním a blízkém tématu – sběru hodnot polétavého prachu v ovzduší. Večer jsme se pak přesunuli autobusem do Liberce, kde jsme se ubytovali, povečeřeli a šli „spát“.

Poslední den jsme strávili v Liberci a ve vlaku. Liberec byl samozřejmě zajímavější než ošklivý vlak ČD a o něco lepší vlak Leo s velmi „milými“ stewardkami. Poslední den jsme zavítali do IQ parku, kde každé patro patřilo několika funkčním exponátům souvisejícím s fyzikou, chemií a biologií, takže jsme si například vyzkoušeli ležení na pásu s hřebíky, mohli jsme si změřit tlak a puls nebo jsme se mohli ztratit v zrcadlovém labyrintu, také jsme viděli impozantní show dvou pravděpodobně nedostudovaných chemiků, které baví, když všechno hoří, bouchá, chrastí nebo se po někom lije zkapalněný dusík. Po tomto záživném (pro někoho infarktovém) zážitku jsme se přesunuli o pár metrů dál, do aquaparku, kde jsme zakončili náš seznam exkurzí a odpočinuli si od proběhlých 3 dnů. Někteří si odpočinuli v bazénech, jiní ve vířivce a další zvolili jako třešničku na závěr relax v sauně.

Cesta zpátky do pro nás opět dýchatelné Ostravy byla dlouhá (5 hodin je opravdu dlouho), ospalá, Koksa získal mnoho odebíratelů (http://www.youtube.com/user/KoksaTvGaming - ODEBÍRUJTE!!!) a některým šla hlava kolem ze hry – cink cink cink, š š š, cink cink cink – ač nakonec při čekání ve Svinově na tramvaj byli donuceni hrát taky - samozřejmě pouze, aby nezmrzli.