Ve dnech 1.-4. dubna se v Praze konala Závěrečná konference XXI. ročníku Pražského studentského summitu, které jsem se jako delegátka Indie v rámci UNEA (=Environmentální shromáždění OSN) zúčastnila. Musím říct, že to byl naprosto skvělý a nezapomenutelný zážitek. Co mě nadchlo nejvíce? Určitě sami lidé. Tolik zajímavých, milých, inspirativních a inteligentních duší člověk snad na žádné jiné akci nemůže potkat. Ať už se jedná o samotné delegáty (vysokoškoláky a studenty gymnázií z celého Česka), předsednictvo (což jsou také vysokoškoláci, kteří si většinou prošli svými „delegátskými“ léty) nebo hosty – přední politiky, filozofy, novináře, profesory, diplomaty, zástupce mezinárodních organizací, velvyslance a mnohé další...
Summit toho ale kromě navazování pevných přátelství a kontaktů nabízí mnohem víc. Můžete se prostřednictvím jeho doprovodných akcí dostat na místa jinak jen těžko přístupná, jako např. sídlo OBSE ve Vídni, vojenské základny, Poslanecká sněmovna, kancelář OSCE, ambasády, památníky… Dozvíte se obrovské množství informací ať už ze zákulisí politiky, o práci diplomatů a novinářů, nebo třeba o eurozóně, jaderných zbraních, elektrárnách, odpadech, emisních povolenkách, palmovém oleji, Rusku, požárech v Malajsii, lovu velryb v Japonsku, ochraně životního prostředí v Indii nebo třeba zjistíte, že na světě je i země jménem Burkina Faso - kdo nezažije, nepochopí...
Zúčastníte se množství nesmírně zajímavých přednášek a diskuzí, zahrajete si netradiční hry, a hlavně – zdokonalíte se v kritickém myšlení a přístupu k informacím tak, abyste byli schopni vidět vždy více stran než jen bílou a černou.
Co to ten Summit vlastně je? Jedná se o projekt každoročně pořádaný AMO (=Asociace pro mezinárodní otázky), který simuluje skutečné světové organizace, jejich infrastrukturu, pravomoci a smysl. NATO je v angličtině a účastní se ho i zahraniční studenti, ostatní orgány (HRC, UNEA, UNESCO, ITUC, ECOFIN…) jsou v češtině. Úkolem delegátů je hájit zájmy své země během jednání a případně pomocí pozměňovacích návrhů upravit rezoluce tak, aby byly pro jimi zastupovaný stát co nejvýhodnější. Pomocí diplomatického vyjednávání a kompromisů se téměř vždy nakonec povede prosadit takový návrh, který drtivé většině vyhovuje. I tady, stejně jako ve skutečnosti, ale existuje lobby některých mezinárodní organizací (které zde mají také své zástupce) a některé státy se nebojí dělat během konference obstrukce.
Kromě toho všeho ale samozřejmě nechybí ani množství neoficiálních „socializačních“ akcí v neformálním stylu, společné večeře a podobně… To vše v kolektivu naprosto skvělých lidí, kteří mají tu zvláštnost, že jsou schopni řešit třeba situaci v KLDR a zároveň sledovat krasobruslení. To je vlastně jednoduchý znak jak poznat summiťáka. Nejen protože nosí přišpendlený odznáček se summitovským znakem, ale stačí jedna věta, a máte jasno.
Takže suma sumárum – jsem plná zážitků, (nejen) na facebooku mám dlouhý seznam nových přátel a vím zase něco víc o tom, jak všechno to kolem funguje.
