Sportovní kurz Vysoké Tatry se uskutečnil v termínu 7. až 11. září 2015, zúčastnilo se ho 24 studentů septim a třetího ročníku. Vedoucím kursu byl prof. Skála, instruktory prof. Kuldan a Hegedüs.

Ubytování a stravování bylo zajištěno v objektu Školy v přírodě v Tatranské Lomnici. V pondělí jsme uskutečnili aklimatizační túru kolem Studeného potoka k Rainerově chatě. Tady jsme se poprvé setkali s ochočenou liškou, která loudí od turistů něco k snědku.

Úterý bylo ve znamení ranní cesty električkou na Štrbské pleso, odkud jsme pokračovali do Mlynické doliny k vodopádu Skok. Přešli jsme řetězy nad ním a došli k Capiemu plesu ve výšce 2000 m n.m., zde už začínala souvislá sněhová pokrývka. Vrcholem dne bylo překonání Bystrého sedla, odkud jsme scházeli Furkotskou dolinou zpět na Štrbské pleso. Električkou jsme pak dojeli zpět do základního tábora v Tatranské Lomnici, kde nás čekala chutná večeře.

Ve středu jsme se autobusem přepravili do Tatranské kotliny, kde jsme absolvovali náročnou prohlídku Belianské jeskyně s 874 schody. Po návratu jsme navštívili Muzeum Tater v Tatranské Lomnici, prohlídka začala zhlédnutím filmu o historii Tater. Vyvrcholením dne pak byla návštěva bazénu v hotelu Titris.

Vrcholovým dnem byl čtvrtek, kdy jsme električkou dojeli do Starého Smokovce, odkud jsme pokračovali lanovkou na Hrebienok. Po magistrále jsme došli k Zámkovského chatě a vydali se vzhůru do Malé Studené doliny. Přestávka na občerstvení byla na Terryho chatě. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Vrcholová skupina pak pokračovala přes Priečné sedlo do Velké Studené doliny. I tento přechod se uskutečnil v čerstvé sněhové nadílce. Druhá skupina se při opouštění Terryho chaty opět setkala se známou liškou. Všichni jsme se pak ve zdraví setkali ve Škole v přírodě.

V pátek jsme se po sbalení věcí a úklidu pokojů vydali lanovkou na Skalnaté pleso. Počasí nám moc nepřálo – lanovka nás vyvezla do mraků a výhled dolů se nekonal. Obešli jsme tedy pleso a nasedli na lanovku zpět do T. Lomnice. Čekal nás závěrečný oběd a odjezd do Popradu, odkud jsme rychlíkem dojeli domů.

Kurz se podařil, i přes mírně nepříznivé klimatické podmínky jsme uskutečnili plánovaný program v plném rozsahu. Pro všechny účastníky to byl týden, kdy si „sáhli“ na hranice svých možností, mnozí překonali své výškové rekordy v horách a poznali krásu „nejmenších velehor na světě“, jak bývají často Vysoké Tatry nazývány.