autor: Vojtěch Kučera

Po dlouhém čekání a napínání, způsobených opakovaným odložením zájezdu, jsme se letos na podzim konečně dočkali i my, absolventi našeho skvělého ústavu. Díky vstřícnosti pořádajícího vyučujícího pana Matušky nám bylo umožněno doplnit autobus a vyrazit na výlet do země čokolády, sýru a fyziky, do Švýcarska.

Cesta autobusem se nesla v poklidném duchu, a než jsme se nadáli, ocitli jsme se na březích Bodamského jezera, které jsme za ranní mlhy přepluli na trajektu do německé Kostnice. Zde se v letech 1414-1418 konal kostnický koncil, který vyřešil papežské schizma a zároveň odsoudil mistra Jana Husa k upálení na hranici. Tato skutečnost je však zásadní pouze pro obyvatele zemí českých.

Po tomto historickém začátku jsme přejeli k Rýnským vodopádům, které jsou největšími říčními vodopády v Evropě. Jejich mohutnost a zpřístupnění jsme si mohli užít zejména díky tomu, že zde nebylo mnoho lidí. Další zastávka nás pak zavedla do oblasti fyzikální, konkrétně do jaderné elektrárny Mühleberg. Zde jsme se nejprve seznámili s principem fungování elektrárny, abychom ji, po důkladných bezpečnostních opatřeních, mohli projít a na vlastní oči vidět, jak tento technologický kolos funguje. Touto návštěvou zároveň skončil první den naší exkurze.

Následující ráno nás čekala největší atrakce tohoto zájezdu, návštěva Evropského institutu pro jadernou energii, CERNu. Díky skvělé organizaci a perfektním průvodcům z řad místních českých fyziků měl každý možnost nahlédnout do tajů zdejších experimentů a výzkumů. Velmi dobré zpracování celé prohlídky nám umožnilo vše poznat jak po stránce teoretické, tak ryze praktické.

Po těchto silných vědeckých zážitcích následovaly návštěvy míst s historickou a estetickou hodnotou, a to hradu Chillon, ležícího u Ženevského jezera v městečku Montreux. Samotná návštěva hradu byla díky jeho velké zachovalosti překrásným zážitkem, který byl ještě umocněn nádhernou horskou scenérií, díky níž zde vzniklo mnoho překrásných fotek. Odtud jsme se přesunuli do letoviska Mountreux, jež je součástí švýcarské riviéry. Toto městečko měly v oblibě i slavné osobnosti, například J. J. Rousseau, Nabokov nebo Freddie Mercury, který zde má dokonce pomník. Den jsme zakončili noční prohlídkou Ženevy, během níž jsme měli možnost vidět slavné květinové hodiny, místní katedrálu nebo pomník císařovny Sisi.

Poslední ráno nás uvítalo nádherným výhledem na Savoyské Alpy. Následující program byl určen pro všechny mlsné jazýčky, jelikož jsme měli možnost ochutnat jak čokoládu značky Callier, tak sýr s názvem Gruyéres. Obě tyto návštěvy obohatily nejen naše chuťové pohárky, ale díky názorné prezentaci postupů výroby i naše znalosti v daných odvětvích. Poslední zastávkou při našem putování bylo hlavní město Švýcarska Bern. Malebná podloubí v kombinaci s orlojem dodávají Bernu nádech historického města, které nás všechny okouzlilo a přirostlo nám k srdci. Zlatým hřebem byla světelná show na budově švýcarského parlamentu. Poté následovalo už jen smutné loučení a návrat do České republiky.

Jako absolventi jsme si celou exkurzi velmi užili a pevně doufáme, že díky skvělým vztahů, jež udržujeme se svou alma mater, nám bude umožněna účast na dalších podobných akcích.

autor: Filip Hartmann

16. listopad, většina si řekne, že nejde o žádné zvláštní datum, ovšem pro zhruba 40 nadšených a vědomostmi o fyzice oplývajících jedinců tomu tak nebylo. Naše gymnázium totiž uspořádalo zájezd do Švýcarska. V 18.30 jsme tedy z parkoviště na ulici Josefa Kotase vyrazili.

Po dlouhé a nepříliš pohodlné cestě autobusem a po přeplutí Bodamského jezera na trajektu jsme dorazili do Kostnice. Přepokládám, že všichni vědí, proč je tohle město pro Čechy významné. Kostnice je malé město, takže s prohlídkou, která zahrnovala Husův kámen, katedrálu a Husův dům, jsme byli rychle hotovi. Naší další zastávkou byly Rýnské vodopády. Tohle místo mě naprosto uchvátilo, jelikož scenérie, kterou nabízely tyto vodopády, byla naprosto úžasná. Byla možnost se k vodopádům dostat blízko, a to loďkou, ovšem v den naší návštěvy byla přístupná pouze předem ohlášeným skupinám. Posledním místem, kam jsme se první den podívali, byla jaderná elektrárna Mühlenberg, kde jsme strávili tři hodiny. Říkal jsem si, že tohle určitě nevydržím a bude to nezáživné. Ovšem zaměstnanci, respektive průvodci touto elektrárnou, mě vyvedli z omylu a byl jsem příjemně překvapen. Když už jsme byli všichni unaveni, dorazili jsme do hotelu.

Druhý den nás jako první čekala Evropská organizace pro jaderný výzkum, známější pod zkratkou CERN. Nevím, možná jsem se špatně vyspal, ale přišlo mi to jako nejslabší část programu, ne moc záživné. Další v pořadí byla návštěva hradu Chateau de Chillon, který leží na břehu jezera. Hodina, kterou jsme dostali na prohlídku, nestačila na to, abychom si pořádně užili krásu tohoto hradu. Když jsme nasedli do autobusu, jeli jsme jen pár kilometrů, abychom viděli i město Montreaux, kde žil zpěvák slavné skupiny Queen, Freddie Mercury, který zde má i svou sochu. A jak se říká, to nejlepší nakonec. Po Montreaux jsme jeli navštívit i Ženevu, ovšem počasí, které se celý den drželo, si řeklo, že nám pobyt v Ženevě znepříjemní pořádným lijákem. Nevýhodou bylo také to, že jsme zde dorazili asi kolem 6. hodiny, kdy už byla Ženeva zahalena do tmy, a tak jsme moc památek z tohoto města neviděli. Po příjezdu do hotelu všichni padli vyčerpaní do svých postelí.

Třetí a zároveň poslední den ve Švýcarsku měl být sladkou (nebo sladko-slanou) tečkou za celým pobytem. Ze snídaně jsme měli každý jen trochu, protože nás čekala celosvětově známá čokoládovna Cailler-Nestlé, která sídlí ve městě Broc. Každý se těšil, až ochutná to nejlepší, co můžou mistři švýcarské čokolády nabídnout. Celá prohlídka trvala necelou hodinu a všichni se nemohli dočkat poslední části, kdy jsme měli možnost ochutnávky. Ovšem počáteční elán, alespoň u mě, vyprchal zhruba v polovině ochutnávání, kdy jsem si říkal, že čokoládu nechci minimálně rok vidět. Poté následovaly nákupy čokolád pro rodinu a známé a přejezd do sýrárny v Gruyére. Zde byla prohlídka individuální a záleželo na každém, zda si poslechne, co mu audioprůvodce řekne, nebo si sýrárnu jen tak proletí a zajde si koupit sýr. Po této prohlídce následoval rozchod, kdy se většina vydala na hrad, odkud byl na Gruyére nádherný výhled. A nakonec následoval úplně poslední bod celého programu, kterým bylo švýcarské hlavní město Bern. Zde nám průvodkyně ukázala to nejlepší, co může Bern nabídnout, a pak jsme dostali volno. Asi po dvou hodinách následoval sraz u autobusu, kterým jsme se vydali zpět do Česka.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se tohoto zájezdu zúčastnili, protože díky celé partě, která se sešla, to byla parádní a nezapomenutelná akce.

Fyzice a jadernému výzkumu zdar!

autor: David Chalupa

Nejsem žádný fyzik. Často se nevyznám ani v každodenní elektronice, jakou je třeba můj mobil. Ale! Návštěva jaderné elektrárny Mühleberg a CERNu byly nezapomenutelnými zážitky. Ve škole se sice učí základy, ale to nestačí. Až díky těmto exkurzím jsem zjistil, nebo alespoň více porozuměl záležitostem spojeným se jménem jaderná energie.

Myslím, že nejzajímavější stejně bylo, když nás v Mühlebergu donutili nacpat vše, co obsahovalo kov, do oranžového sáčku a nechali nás důkladně zkontrolovat. Nejvíc mě pobavilo, jak pán sekuriťák vzal moji tašku a dlouze zkoumal můj přívěšek ze Skladiště 13. Kromě přísné prohlídky nás ale čekalo také milé překvapení ve formě svačinky s čajem a čerstvou kávou, jakou kdo chtěl.

Kromě návštěv výzkumných center jsme zavítali i na hrad Chillon, jehož věznice byla oproti českým hradům velmi strohá. Menší zastávka byla u pomníku Freddieho Mercuryho, kde jsme se dozvěděli, že měl AIDS, protože byl gay. Na to stále vzpomínáme. Zlatým (nebo hnědým?) hřebem naší cesty byly čokoládovna Cailler a sýrárna v Gruyeres. Prezentace o historii čokolády v evropských zemích nebyla tak lákává jako opulentní množství vůní, linoucích se skrz dveře, a při každém přechodu šly cítit ty božské plody. A samozřejmě nejlahodnější byla samotná ochutnávka, a byl by hřích neochutnat všechny, takže jsme si hned prodloužili volno :) V Gruyeres byly dlouhé police možná stovek sýrů různých dob zrání. Průvodce byl sice trochu neortodoxní (mluvící telátko) a kdekoho vystrašil a pobavil. Tahle akcička byla rychlejší, takže jsme vyrazili na stejnojmenný hrad. Z hradu jsme teprve teď mohli ocenit majestátní zasněžené hory, pod kterými se v údolí nacházely malinké vesničky obklopeny lesíky, kde dryády už začaly oblékat svůj nejpestřejší šat. Lidé tam byli velmi přátelští, a nejen oni. I ovce nebo bloudivá koťata přišly, aby si získaly srdce turistů.

Jediná věc mě mrzela - fondue stáli přes 25 franků. Tak moc jsme s přáteli chtěli ochutnat ono pověstné jídlo, které si vařili i Heidi s dědečkem, ale nepoštěstilo se. Tak snad příště ;)